Shit Happens | Larry Stylinson

Shit happens 36.

"No jo, promiň. To bylo... no, i já jsem měla... jako, lichotilo mi to. Ale nebyla jsem přesvědčená, že ho chci."

"A teď už jsi? Přesvědčená."

Semknu rty a rychle mrknu zpátky za sebe, kde tuším obývák a hordu přátel se Stylesem uprostřed. Nemyslím, že bych musela odpovídat. Claire se rozesměje.

"Hodíte se k sobě. Ale... to i ty s Louisem."

"Toho mi ani nepřipomínej," mávnu rukou.

"Proč? Pohádali jste se?" zeptá se vážně.

"Nah," pohodím hlavou. "Žárlí."

"Hm? No a... není to... dobře? Jako, nelichotí ti to?"

"Ne," zamračím se. "Omezuje mě to. Já nejsem... nejsem člověk, který by chtěl trvalý vztah s jednou osobou. Pořád se hlídat, jestli neřeknu někomu jinému něco, co by se dalo označit za flirtování a furt někoho přesvědčovat, že ho miluju a chci žít jenom s ním a pro něj. Co je toto za pičovinu, to nikdy nepochopím. Jako, jasně, pokud je to tvůj styl, be happy, really. Ale já taková nejsem. A Louis to moc dobře ví. Bavím se s kým chci a kde chci. A přátel si cením víc než vztahu, který by mi mohl ať už Styles nebo Louis dát."

Claire chvíli mlčí.

"Nechtělas náhodou čurat?" připomenu jí.

"Chtěla," uchechtne se. "Jenom... nad tím přemýšlím, cos řekla. Nikdy mě to nenapadlo."

"Jsem dost volnomyšlenkářská povaha," uznám s úsměvem a vejdu do koupelny spolu s ní.

Zarazí se jenom na vteřinku, pak jde k záchodu v rohu místnosti, za sprchovým koutem, sundá si kalhoty a sedne si. Já si upravím make-up, načež vystřídám Claire na záchodě.

"Ty jsi fakt třída," rozesměje se.

Pokrčím rameny: "Když musíš, tak musíš."

Rozesměje ji to, zavrtí hlavou a počká, než si umyju ruce.

"Chceš o něčem mluvit? Než se tam vrátíme?" zeptám se ještě.

"Ne... ne, jenom... ti poděkovat."

"Ale s tím jdi do prdele. Pojď, Zeeho jsem nechala Stylesovi v klíně a začínám mít pocit, že to nebyl můj nejlepší nápad."

Zee leží tak, jak jsem ho nechala a Styles ho teď krmí mojí zmrzlinou.

"Bude ti špatně, miláčku," poznamenám, když si vzpomenu, kolik zmrzliny do sebe naládoval. Ne že bych mu to vyčítala, ale pak si bude stěžovat, že ho bolí břicho.

Automaticky čekám, že se Zee zase přitulí ke mně, ale ten na mě očividně může hodit bobek. Respektive hodil by, kdyby se mu nezavíraly oči. Žduchnu do Stylese, aby ho přestal krmit, on otevírá pusu jenom ze setrvačnosti. Za chvíli mu spadne hlava ke straně a Zee pokojně usne.

"No není sladký," rozplývám se.

Claire, která zůstala sedět vedle mě, se taky na Zayna dívá s trochu zasněným výrazem. Miláček. Kde je Monnie? Chci si ustlat na jejích kozách. Není nic lepšího než její kozy. Doplavu k ní přes dvě matrace, přelezu Louise, který sedí, nechám si zadek v jeho klíně a hlavu si položím na kozy Amie, protože leží.

"Ježiši Anet," okřikne mě Amie, ale hned položí ruku na moje záda a tou druhou si upraví podprsenku. Ta kostice mě tlačí do hlavy. Au.

"Sundej si to," prsknu a zašťouchám rukou do kostice.

"To jsou kozy, zlato, ty se sundat nedají," poučí mě Louis.

Hurónský smích, který se rozlehne místností, probudí Zayna, který se zmateně rozhlédne po místnosti. "Zkurvení buzeranti."

Otočí se čelem ke Stylesovi, zaboří hlavu do jeho klína a spí dál. Bez dechu se směju do konce filmu. Nějak to nejde, přestat, a je to sotva pět minut. Amie mě odstrčí ze svých koz, sundá si podprsenku a pak si sama přitlačí mou hlavu na svou hruď. Spokojeně zavrním, to je lepší.

"Já chci taky," vzteká se Louis.

"Se zeptej Monnie, jestli si lehne," zamumlá Amie a prohrábne mi vlasy.

Jó, to si nechám líbit. Spokojeně vrním, dokonce zavřu oči.

"Normálně na mých kozách ležíš ty," ozve se Monnie.

"Sedíš," připomenu jí. "Jak si na ně mám asi lehnout."

"Stačilo říct," brblá uraženě.

"Monnie, lehni," vyzvu ji, přelezu přes Amie, která bolestně vydechne, když se kolenem opřu omylem o její stehno a plácnu sebou mezi své dvě nejlepší kamarádky, hlavu na kozách Monnie, která si mezi tím kvůli mně i sundala podprsenku a odhodila ji kamsi za sebe, no omylem přistála na Zaynově hlavě.

"Teprv druhý film a vy už sundáváte podprsenky...?" zamumlá můj miláček ospale. Načež se velmi rychle probere. "Ty nejsi Louis."

Styles tupě zavrtí hlavou.

"Já myslel - !"

"Zlato," přeruším ho. "Ty proboha nemysli."

"Ale-!"

"A pojď sem," plácnu někam za sebe.

"Au!" Aha, to bylo levé prso Amie.

Slyším Zeeho vstát, pak ho slyším, jak se ptá Amie, jestli si může lehnout vedle ní, načež je umlčen jakýmsi dutým zvukem. Tipla bych, že ho Amie stáhla na sebe, haha. Ale počkat, Claire.