✎ Slunečnice a jiné povídky [𝐤-𝐩𝐨𝐩]

XV. Mlčky (Namjoon/Seokjin ~ BTS)

Z bolesti pramení nejistota, kterou je velmi těžké překonat. Drobné radosti však mohou přinést potřebné kouzlo.║🫥║

―――――

Přemýšlím, komu by se líbilo žít na místě jako toto? Cítím se tu mnohem opuštěněji, než když jsem chodil na školu. Sice je kolem mě tolik lidí, ale nedokážu se s nikým z nich přátelit.

*

Cítím se tu zbytečný, protože cokoli udělám, vnitřně to pitvají. Jsem pro ně víc máma než přítel, což je poměrně ubíjející.

*

Údajně mám příliš dívčí rysy a sladce vypadající rty. I když se nad těmi poznámkami usmívám, trochu to bolí. Protože když na sebe pohlédnu do zrcadla, vždy se srovnávám s tím, koho popisují, ale nevidím v sobě ženskost. Cožpak moje tělo nikoho nezajímá? Je snad obličej to nejdůležitější?

*

Dnes mě Namjoon nejspíš urazil, nejsem si jistý. Prý bych byl hezká holka, kdyby mi něco nepřebývalo. Nelíbí se mi, když něco takového řekne před ostatními.

*

Fanoušci si očividně myslí totéž, ačkoli ne všichni. Někteří mě považují za dostatečně mužného, ale přesto mě vnitřně nahlodávají pochyby. Chovám se příliš zženštile?

*

Včera večer ke mně Namjoon přišel, beze slov seděl vedle mě na posteli a masíroval mi záda. To ticho mi dalo mnohem víc odpovědí než všechno, co předtím řekl. Jsem za to rád.

*

Nemám vůbec čas, přípravy na comeback jsou tolik náročné, ale kluci se těší... a já taky. Bude skvělé znovu ukázat něco, na čem jsme pilně pracovali.

*

Už je to dlouho, co jsem nic nenapsal, byl to náročný rok, nejen pracovně. Myslím, že můj osobní život šíleně trpí tím, kolik času a úsilí vkládám do společného soužití. Jenže to měnit nechci. Miluju je všechny, jsou mou součástí a nedovedu si představit je ztratit.

*

Zase za mnou přišel, už chodí skoro každý večer, pokud není příliš unavený z tréninku.
.
.
A čím více času spolu trávíme, tím hlouběji se propadám.

*

Začal kouřit, ale nikdo o tom neví. Nesnášel zápach cigaret. Myslím, že toho nese až příliš. Chci mu pomoct. Nebýt jeho, dávno bych se zhroutil pod tlakem vedení, stejně jako on beze mě, nejspíš. Ale je to správné? Dělit se o své starosti a zatěžovat se vzájemně?

*

Blíží se prosinec, poslední měsíc roku. Je to čím dál únavnější. S každým úspěchem, který nás potěší, se přidá spousta práce. Vypadá to, že letošek ještě bude únavný.

*

Mít narozeniny v tuhle dobu je úděsné. Zítra nás místo oslavy čeká trénink a veřejné gratulace. Projednou bych raději slavil jen s nimi.

*

Políbil mě.
Panebože.
Přišel jako pokaždé.
Sedl si jako pokaždé.
A potom beze slov přitiskl své rty k těm mým.
Neváhal.
Musel to vědět.
Musel vědět, že pro mě znamená víc.
Jak by jinak mohl být tak sebejistý?
Popřál mi k narozeninám svým vlastním mlčenlivým způsobem.

*

Myslím, že začnu věřit v zázraky Vánoc.