✎ Slunečnice a jiné povídky [𝐤-𝐩𝐨𝐩]

XI. Ty noci probdělý

Předvánoční povídka inspirovaná jmelím a hudbou. Povídka byla psána na motivy Drobných K-pop výzev (Vánočního speciálu) (#1) od @souteze_a_vyzvy.║❂║

―――――
Snad už pošesté toho večera si odfoukla nezbedný pramínek vlasů z obličeje a nervózně ho zastrčila za ucho. Psaní šlo pomalu.

táhneš mě pod jmelí
když noci jsou probdělý
vzduch, co se tetelí
tvůj polibek nesmělý

Tužku opřela o papír příliš zostra – kousek černé tuhy utvořil na bílém podkladu flek. Skousla si ret.

hladíš mě po líci
když červeň se rozlije
světélko na svíci
tu blikaje, zhášeje

Vzpomínka se jí vybavila, jako by to bylo včera. Zarděla se. Všechny ty pocity k ní přišly znovu – podobné lavině.

vábíš mě k sobě blíž
když tma nás ovládá
sklonit se ještě níž
což tebe to neláká?

Ji to tehdy lákalo velice, toužila polibek prohloubit a uzmout si z nečekané situace, cokoli jí byl ochoten nabídnout.

jihneš v mém objetí
když polibek vracím ti
a jméno mé v dojetí
šeptaje, dech těžkne ti

A při myšlence na vše, co následovalo, těžknul dech i jí. Přestože ráno předstírali, že se skoro neznají. Jako každý další den toho roku.