Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

39

„Tatííííí" křičím a běžím do obýváku

„Pomocc"

„Pane Starku nepomahajte ji" křičí Peter který běží za mnou

„O čem to zase mluvíte" zeptá se táta

„Sebrala mi pavoučí sítě" vysvětlí Peter a snaží se mě dohonit

„Běž Baylee!!!!" křičí Sam

„Vrať se" křičí Peter za mnou

„Nikdy"

„Já tě zabij-" začne náš Spidey bez sítí

„Slovník" řekne Steve

„Nechce ji někdo adoptovat?" slyším ještě tátu než uteču daleko odtamtuď

----------

„Aaaaaaa, neeeeee" křičím pořád a běžím různýma chodbama až dveřmi ven na příjezdovou cestu.

„Tak mi to vrať!"

„Nikdy!"

„Baylee Anno Rose Anastasio Marino Yeleno Stark hned mi to vrať"

„Petere Benjamine Parkere NE"

„Já potřebuju něco zkusit, chápeš!!???" Křikla jsem na něj můj genialní nápad kterej se mu stejně neřekla

„Ne nechápu"

„No tak to máš blbí já ti to totiž nedám"

„Neeeeeeee nech měěěěě!!!!!" Křičela jsem a smála se když mě konečně chytl a přehodil si mě přes rameno.

„Petere neee" křičela jsem a při tom se smála

„Pusť měěěě!!!" Křičela jsem

„Tak mi vrať ty pavučiny"

„Nejdřív mě pusť"

„Já ti nevěřím

„To už nevěříš ani svojí přítelkyní?!" Zeptala jsem se a povytáhla obočí. Položil mě na zem a natáhl ruku

„Mě bys neměl věřit nikdy" ušklíbla jsem se dala jsem mu pusu a zase zdrhla někam do tramtarie.

--------------
--------------
--------------
--------------

„Pa" řekla jsem Annie , Peterovi, MJ a Nedovi a vydala se k autu který stalo na školním parkovišti. Peter šel k May a Annie taky domů. Domů měli přijít až večer.

Nasedla jsem do auta, zapla jsem písničky a jela rovnou domů.

Doma skoro nikdo nebyl a já se rozhodla že si půjdu zaběhat, ale chtěla jsem si zaběhat v Central Parku. Dřív jsem tam běhala a teď už jsem. Tam dlouho nebyla.
Tak jsem jak lenoch roku nastoupila do auta a jela zase do středu NYC.

Je jaro a New York na jaře je nádherný. Popravdě New York je hezkej celej rok.
Všechno kolem kvete, teda v Central Parku. Uprostřed Manhattanu úplně ne.

Nejdřív jsem si ale chtěla koupit kafe. Nabrat energii chápete.
Koupila jsem si kafe sedla jsem se na zahrádku kde jsem byla sama. Zapla jsem si do sluchátek písničky a dovypila kafe.
Najednou jsem měla pocit že mě někdo sleduje. Rozešla jsem se k chodníku na druhý straně silnice. Kolem mě nikdo nebyl. Na silnici nejezdily žádný auta a kolem nikdo nechodil. Bylo tady ticho. Co se sakra děje? Kde všichni jsou?! Rozeběhla jsem se k jezeru. Rozhlížela jsem se koulem sebe. Nikdo tady nebyl. Co se to doprdele děje?!?!

„Friday zapni-" řekla jsem do mobilu, ale neztihla jsem to doříct.