Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

15.

Probudila jsem se v pokoji. Koukla jsem se na mobil bylo osm. Docela brzo, ale to už je jedno. Vylezla jsem z postele a vzala si na sebe něco na cvičení

Šla jsem si zaběhat do parku. Potkala jsem Steva

„Dáme závod" zeptal se

„Ale notákk, ty víš že vyhraješ" řekla jsem udýchaně

„No právě" usmál se

„No jo no" řekla jsem nakonec

„Tři, dva, jedna, start" odstartoval to Steve a já vyběhla směrem k Toweru. Jenže jsem to cestou vzala zkratkou o které Steve nevěděl. Nechala jsem ho aby běžel na před a já odbočila do jedné z uliček. K Toweru jsem doběhla první, ale těsně za mnou přiběhl Steve.

„To neplatí" řekl

„Ale, jo. Neřekl si kudy poběžíme" námítla jsem a radostně se usmála. Steve se asi urazil a odešel dovnitř. Šla jsem taky dovnitř. Našla jsem Nat a poprosila jsem ji aby si sem mnou šla zabojovat ještě. Souhlasila takže jsem s ní tak hodinu bojovala. Pak jsem padla vyčerpáním na zem a ležela tam tak 10 minut. Zvedla jsem se a šla rovnou do kuchyně kde jsem si udělala snídani. Sedla jsem si na sedačku a zapla seriál. Snědla jsem si to šla se vykoupat a pak jsem si lehla na postel. Přemýšlela jsem co budu dělat. Pak mě něco napadlo. Šla jsem do laborky a začala jsem tvořit plány.  Na hologramu jsem dělala nákresy a výpočty. Chtěla jsem vytvořit minidrona. Vlastně ani nevím jak mě to napadlo. Začala jsem to vytvářet. Měla to být robotická včela. Bude mít v sobě zabudovanou kameru a sken. Večer jsem měla konečně půlku těla hotovou. Jarvis mi hodně pomáhal ale většinu jsem udělala sama. Zejtra to dodělám, ale teď už jsem byla nic unavená. Tony i Bruce mě o tomhle hodně naučili.
----------
----------
----------
----------
----------
Byla sobota ráno a já seděla na barové židli a koukala do mobilu. Odešla jsem do pokoje udělat úkoly a pak se vykoupat. Vyšla jsem z koupelny už oblečená do pyžama a stoupla si doprostřed pokoje

„Jarve, hologram" řekla jsem. Začala jsem dodělávát plány na tu včelu .Jsem tím teď nějak moc posedlá. Dneska má přiletět Thor kvůli Lokimu, ale nás se navštívit neobtěžuje, tak jsem se šla kouknout do kuchyně jestli už přiletěl. Stejně jsem si tam zapomněla mobil tak jsem tam musela jít. Scházela jsem schody, ale najednou se ozvala hrozná rána a všude kolem se všechno rozbíjelo. Ležela jsem dole pod schodama, teda schody už tam nebyli. Všude kolem byly kusy skla a stěn. Kolem mě pobíhaly lidí. Teda asi Avengers. Najednou jsem si vzpomněla na něco co mě okamžitě vzbudilo. Hrozně mě bolela noha, ale to mi bylo jedno šla jsem hledat svůj mobil (Jo jsem totálně až moc závislá na svim mobilu). Našla jsem ho. Ležel kousek ode mně. Vzala jsem ho do ruky a koukla se jestli je v pořádku. Byl. Nechápu jak se to povedlo když se mi displej rozbije i když spadne z dvou centimetrů. Chtěla jsem se zvednou z podlahy ale ta noha mě fakt hodně bolela. Asi jí mám zvrklou. Vedle mě se začalo objevovat hodně lidí v černých uniformách. Hodně rychle mi došlo kdo to je. Hydra. Chtěla jsem se bránit ale najednou jsem letěla vzduchem. Infarkt jsem dostala. Doslova. Svíralo mě něco kovového. Kdo to asi byl!? Plyšový jednorožec fakt ne

„Anthony Edwarde Starku, ihned mě pusť!!!!" křičela jsem. On mě, ale fakt pustil. Letěla jsem vzduchem dolů vedle budovy. Najednou mě ale zase někdo chytl.

„Hej mladej, vem jí a odnes jí nějak do bezpečí a ty tam zůstaň taky" slyšela jsem tátu

„Ale...." chtěl něco namítnout Peter který mě pořád držel a já doufala jsem že mě nepustí jako táta

„Žádný ale, a dělejte!" řekl a zmizel. Peter se vydal na druhou stranu ulice pryč. Celou cestu jsem mu nadávala a křičela ať mě pustí.

„Měl si mě tam nechat, dokázala bych se ubránit. Co když se jim něco stane. A bude to jenom moje chyba. Šli si pro mě" namítala jsem když jsme doletěli k němu domů

„No jasně" řekl na to že bych je zvládla, vzhledem k tomu že jsem spadla na postel. Ta noha bolela a to hodně

„Co máš s tou nohou?"

„Nic" zalhala jsem. Pekelně to bolelo a mě se v obličeji objevila bolestivá grimasa když jsem na kotník šáhla

„May se ti na to koukne" řekl

„Ani náhodou"

„Mayyyyy!!!!!!!" Křikl

„Drž klapačku" sykla jsem bouchla ho do ramene. Ve dveřích se najednou objevila May

„Ahoj May" řekla jsem nevině

„Ahoj Baylee, co tady děláš?"

„Někdo na nás zaútočil a Lee má něco s nohou" vyžvanil všechno Peter. Můj nevinný úsměv pokračoval dál

„Ukaž" řekl starostlivě a koukala se na nohu
------------
------------
------------
------------
------------
Usla jsem na Peterově posteli. May mi nohu obvázala obvazem a já hned usla.
Vzbudila jsem se kolem čtvrtý. Peter v pokoji nebyl. Stoupla jsem si. Noha už mě tolik nebolela. Dokulhala jsem do obývacího pokoje. May s Peterem seděli na sedačce a koukali na zprávy. V zprávách byl moderátor a mluvil o napadení Toweru. Musím tam jít. Teď. Hned

„Petere jdem. Já se tě neptám" řekla jsem a odtáhla ho z obýváku. Za chvilku už jsme letěli ulicemi k Toweru.
---------------------
----------------------

„Co se stalo?!" řekla jsem když jsem se dotkla pevné zemi u Avengers

„Zaútočily na nás" řekl Steve

„Jsem si asi nevšimla" řekla jsem a rozhodila rukama „šli po mě že jo?" Přikývli. Polovina mrakodrapu byla v háji. Hořel. Všude kolem byly kusy všeho. Byl totálně zničený.

„Tak počkat............Kde je Loki?!" vykřikla jsem