Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

35

„Nattttt" zakřičela jsem a vřítila se do jejího pokoje

„Ne, nebudu s tebou stavět sněhuláka!" Řekla rázně

„Proč neee??" Řekla jsem smutně

„Protože jedu za Clintem"

„Tak může přijet taky"

„Možná, když bude chtít" řekla nakonec a vydala se ven k autu aby mohla odjet. Příjezdovou cestu už naštěstí kluci odhrabali.

Šla jsem tedy na snídani páč jsem dostala hlad. A protože k snídani nic nebylo byla jsem nucena udělat si vajíčka. I Annie jestli se někdy uráčí přijít z tělocvičny.

„Zítra jedu za May, chceš jet taky?" Zeptal se mě Peter

„Co já? Jo" otrhla jsem oči od svého talíře

„A teď půjdem ven. A já se tě neptám! Annie nemůže páč by ten sníh roztál a to nechceme" uklidila jsem talíř a vydala se do pokoje. Tam sem si na sebe vzala tu nejvíc teplou bundu a pak jsem jak debil vymyslela že si vezmu legíny. Venku byla zima. To mi věřte

----------
----------

„Aaaaaaaaaaaaaaaaa" zakřičel jsem a běžela do sněhu. Doslova. Hodila jsem regulérně šipku do hromady sněhu.

Normálně jsem Buckyho i Sama přesvědčiila aby se mnou stavěli sněhuláka. Až na to že měl jenom jednu ruku a ta byla Buckyho. Musela jsem mu ji utrhnout ale mám jí. A je 2 větší než já. To se svýma 162 centimetrama každej ale to nevadí. Tak taky Sam vymyslel že mi bude říkat Trpaslíků. A přidal se i Buck samozřejmě. I Peter. Vlastně úplně všichni!!

Pak jsem dostala nápad že bysme mohli jít na zmrzlý jezero u Toweru.
Musela jsem ale počkat na Nat a Clinta. A přijede i Laura s ostatními. Ty nakonec přijely

„Ty jsi ale vyrostla" řekla Laura a objala mě

„Jdeme led" řekla jsem aaaaa usmála se

„Jdete taky?"

„Já jo!" Řekla Leila

-------
-------

Sedla jsem si na kámen u zamrzlého jezera. Sundala jsem si boty a nasadila brusle. Bruslit umím. V Red Room jsme v zimě museli bruslit místo baletu. Nejsem nějaká krasobruslařka ale základy umím. Jako z Baletu.

Táta, Sam, Buck, Pietro, Peter a Wanda se taky rozhodli že půjdou bruslit

Zavázala jsem si brusle a stoupla si na led. Usmála jsem se a rozjela se.
Chvilku jsem jenom jezdila okolo a čekala než všichni vlezou na led.

Po chvilce jsem už skála otočky.
Bruslila jsem trochu dál, skoro do prostřed. Všichni mě varovali abych nejezdila až do prostřed že to tam nebude tak zmrzlý. Že tam nebude tak tlustá vrstva ledu.
A já tam stejně bruslila. A najivně si myslela že jsem totální superman a že se to pode mnou nepropadne.

Pak už jsem jenom cítila praskání, studenou vodu a šok.