Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

18

Probudila jsem se v pokoji. Asi mě včera někdo odnesl z kuchyně. Teda spíš určitě. Ležela jsem na tý posteli jak lachtan, ale krásnej lachtan. Koukla jsem se na hodiny a zjistila že je 11. Chvíli jsem tam ještě ležela a pak se vydala zase do kuchyně. Pro jídlo samozřejmě.

„Aaaa Šípková Růženka se nám vrátila" neodpustil si poznámku Sam který zase seděl na sedačce.

„Ještě včera jsem byla Popelka" jenom protočil oči. Vzala jsem si jídlo a sedla si ke stolu.

„Kdy se vrátí Thor?" zeptala jsem se s plnou pusou

„Myslím že dneska" řekl Steve který právě přišel do místnosti. Hned za ním i Peter a An.

„Nejdem ven?"zeptala jsem se jich. An přikývla já vyskočila že sedačky a vydala se k velkým dveřím na zahradu. Peter i Pietro šli taky. Odložila jsem si mobil na venkovní stůl a šla k bazénu. Sedla jsem si já kraj bazénu a dala nohy do vody. An, Peter i Pietro vedle mě. Chvilku jsme tam jen seděly a pak jsme s rozhodli že si vezmeme kola a pojedem k jezeru. Jenže Peter byl tak hezky blízko okraji bazénu tak jsem ho tam strčila on spadli do vody. Všichni jsme dostali totální záchvat smíchu ale Peter se tvářil jako kdyby nás chtěl zabít. Teda spíš mě.

„Ty..." řekl skrz zuby

„Já" řekla jsem mu na to v nekontrolovaném smíchu. Jenže pak mi došlo co chce udělat

„Ne, to neuděláš" vykřikla jsem a začala běžet pryč. Něco jsem ucítila na zádech a letěla jsem směr voda. Pavučina

„Perkere, já tě zabiju" křikla jsem a začala na něj stříkat vodu. Jenže on mě vzal za ramena a potopil mě

„Ty blbe blbá" křičela jsem když jsem se vynořila z vody a nabrala dech. On se smál a já mu do očí stříkla vodu. Najednou jsem u něj byla moc blízko. Až moc blízko. V hlavě se mi začaly rojit všelijaký myšlenky.

Asi jsem ho vždycky měla ráda víc než nejlepšího kámoše, ale bála jsem se že bych mohla naše přátelství zničit. Nevěděla jsem jestli to cítí stejně jako já tak jsem ty pocity v sobě dusila. Nevěla jsem co mám dělat tak jsem to prostě v sobě držela. Nikdy jsem o tom nikdy neřekla ani o tom nikdo nevěděl. Možná tak Wanda když se mi hrabala v hlavě. Nebo Annie. Ne, ta by to už vykecala celýmu světu. Najednou jsem mu ale dala pusu. Ja jsem debil co to jen dělám. To nemůžeš. Nemůžeš. Stárková přestaň!!! Rychle jsem se zase odtrhla. Chvilku jsme na sebe jenom zírali on pak vzal mojí hlavu do rukou a dlouze mě políbil.
Cože? Cože?! Cožeeee?!!

„No to to trvalo" ozval se po chvilce Annie. Já se na ní koukla pohledem si ze mě děláš prdel žejo?

„No co?! Vždyť je to pravda" bránila se a hledala podporu u Pietra. Ten se jen culík jak sluníčko na hnoji.

V tom se ozvala hrozná rána. Na terase stál Thor a pod ním třísky stolu.

„Tyvole však já tam měla mobil!!!!" vykřikla jsem a běžela jsem z vody ven. Doběhla jsem k Thórovi a začala hledat svůj mobil. Byl na padrť. Jenom šroubky z něj zbyly. Začala jsem ho svýma malým pěstičkama bušit do jeho ruky. Pochybuju že to cítil ale to je teď jedno. Všichni avengers se vynořily z domu a jejich výrazech bylo vidět že apsolutně nic nechápou.

„Potřebuju novej mobil" řekla jsem tátovi. Ten byl asi nadšenej že zase něco může vyrábět