Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

13

Dala jsem si sprchu a vzala si pyžamo

Šla jsem znova do pokoje si číst. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Jako o všem. Proč musím Lokiho hlídat zrovna já? Co jsem udělala že mě tak trestaj? Četla jsem si docela dlouho, ale pak najednou jsem si všimla že Loki sedí v mém křesle.

„Jak ses dostal z pokoje, ne počkej nechci to vědět" zeptala jsem se

„Jak dlouho tady jseš?" pokračovala jsem

„Dlouho" řekl zase

„Jak tyvole dlouho?"

„Od té doby co jsi vyšla z koupelny"

„Ty jseš fakt psychopat"

„Co čteš?"

„A proč se ptáš?"

„Protože tady je hrozná nuda a nemám co dělat"

„Naslouchače, četl si Pána prstenů?" zeptala jsem se ho i když jsem věděla že určitě ne. Pochybuji že mají na Asgardu tyhle knížky

„Ne"

„Tak si to přečti" došla jsem ke knihovně našla knížku a podala mu jí. Ani nepoděkoval parchant.
Lehla jsem si znova na postel a četla.

„Tak co?" zeptala jsem se asi po půl hodině. Jenom zvedl ruku ať mlčím. Ušklíbla jsem se a koukla se ještě na ig než půjdu spát. Taky ho musím vyhodit od tuď. Najednou Loki zmizel i s knížkou. Mám takovej pocit že umí číst myšlenky. Což asi zase neni tak dobrý. Wandě jsem to zakázala, ale stejně se mi v té hlavě hrabe. Odložila jsem mobil na noční stolek a zachumlala se do peřiny. Nemohla jsem pořádně usnout. Dlouho jsem koukala do stropu a snažila se usnout. Po třech hodinách už jsem to prostě vzdala. Vylezla jsem po špičkách z postele, vzala si na sebe mikinu a vydala se do kuchyně. Nikdo tam nečekaně nebyl. Došla jsem ke skřínce a vzala si čaj na spánek.

„Chceš taky?" zeptala jsem se Lokiho, který stál k mě zády a koukal z okna

„Jak si mě slyšela?" zeptal se

„Neumíš chodit potichu" řekla jsem mu na to

Sedla jsem si na gauč a koukala ven z okna. Začala jsem se Lokiho ptát na dětství. Něco jsem věděla už od Thora, ale co už. Nejdřív nic neříkal ale pak jsem ho rozmluvila. Povídali jsme si hrozně dlouho asi do pěti do rána. Pak jsem usla rozvalená na gauči. Asi není tak hroznej jak jsem si myslela.