Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

16

„No... vzali ho" řekl Steve

„Cože?! Jak jako?" já to prostě nechápala. Začal být už docela v pohodě. Už to nebyl takovej totální psychopat, prostě už jenom psychopat. Za všechno jsem vlastně mohla já. Jenom já, kvůli mě napadla Hydra Tower. Kvůli mě.

„Prostě ho unesly co na tom nechápeš" řekl teď táta. Myslím že byl rád, že dlouho nebude ve stejným baráku jako on „všechny jsme nezabily asi pět jich jich zdrhlo i s Lokim. Asi jako rukojmí. Maj to blbí, protože já je kvůli Muflonovi fakt hledat nebudu" jenom je kývla hlavou protože v mě hlavě se momentálně střídaly všechny možný myšlenky. Můj domov byl zničený. Asi by vás nenapadlo že někdo z Avengers (skoro avenger) bude smutnej, protože jeho dům je v troskách. Moje vzpomínky na aspoň na nějaké to dětství byly pryč.  Všechny moje věci byly pryč. Otočila jsem směrem k rozpadající se budově. Nahrnuly se mi slzy do oči. A taky ta včelka. Viděla jsem pohyb a pak dva výstřely. Něco mě srazilo na zem. Cítila jsem hroznou bolest na stehně jako by mi tam někdo vrazil kudlu. Vedle sebe jsem viděla červenou šmouhu pak už jen černo

-------------------------------------- --------------------------------------
-------------------------------------- --------------------------------------
--------------------------------------
--------------------------------------

Asi jsem ležela? Já nevim. Otevřela jsem oči. Ležela jsem v bílé posteli. všechno kolem bylo bíle. Asi jsem v nebi. Ne počkej jak bych se já dostala do nebe. Potřebuju něco horšího než je peklo. Vedle mě něco píplo. Počítač? Tak asi nejsem v nebi. Do pokoje se přiřítil táta za nim, Steve, Pietro, Wanda a Nat. Ne, určitě nejsem v nebi. Táta si sedl vedle mě na postel o totálně mě drtil v obětí.

„Jak ti je?" zeptal se starostivě Steve.

„No, než jste mě začali drtit tak mi bylo docela dobře" řekla jsem, ale docházel mi dech. Táta mě pořád objímal „co se stalo?" zeptala jsem se nechápavě. Táta mě konečně pustil

„Objevil se tam ještě jeden agent Hydry a vystřelil na tebe. Peter si toho naštěstí, ale všiml stihl se strhnout na zem, ale tu ránu schytal on do břicha. Druhý výstřel tě trefil do stehna" řekla smutně Wanda

„Kde je Peter?" vychrlila jsem hned a vůbec mě nezajímalo co se stalo mě. Pokusila jsem vstát, ale noha mě hrozně bolela

„Vedle v pokoji, spí" odpovědel mi táta

„Jak dlouho jsem spala?"

„3 týdny, ten náboj byl i uspávací" řekla Nat. Wtf co to bylo za ultra uspávací jed!?

„3 týdnyy!!" vykřikla jsem. To až zjistí Peter že nemá úkoly dostane ještě zástavu srdce

„Pane Stárku, pan Parker se probral" všichni se vyřítily z mého pokoje stejně rychle jako před tím do vnitř

„Hejjj, já za nim chci taky" zakřičela jsem za něma. Do pokoje se přiřítil Pietro, vzal mě do náruče a odnesl mě k Peterovi do pokoje. Položil mě na židli vedle postele

„Ty jseš fakt pako, však jsi se mohl zabít" byla moje první slova který slyšel Peter

„Cože?" zeptal se nechápavě „jo tohle..... já nevim, asi jo" chytla jsem ho za ruku

„Jo a podle toho co mi řekli tady klauni tak jsme spali 3 týdny" zazubila jsem se

„A kde to vlastně jsme?" zeptal se Peter

„Za New Yorkem, v novým Avengers Toweru" řekl radostně táta

„Cože? My máme novej Tower. Tos jak rychle stihl" zeptala jsem nechápavě „a jsou tady nějaký berle?"
Sam odešel  do vedlejšího pokoje a vrátil se s berlema.

„Děkuji ti dobrá vílo" poděkovala jsem mu a usmála se

„Tobě už nic nikdy nepřinesu" řekl mi na to

„No jasně, Petere můžeš se postavit?" zeptala jsem se Petera který už se zkoušel postavit z postele. No........ úplně se to nepodařilo. Chytl se za břicho a spadl zase na postel.

„Buď opatrnej" řekla jsem mu a pohladila ho po ruce. Ani jsem si nevšimla že všichni už odešli. Odešla jsem taky. No bez berlí je to snazší neříkám nic. Tenhle Tower je mega hezkej. Rozhodně hezčí a modernější než ten minulej, ale stejně to není to samí jako těch 9 let života strávený v jiném baráku. Normálně jsem se ani neztratila. Došla jsem do obýváku který byl spojený s kuchyní. Na sedačce seděla Wanda. Sedla jsem si vedle ní

„Co všechno se dělo když jsme spali?" zeptala jsem se a rozvalila na gauči

„Nic zvláštního, pořád pátráme po Hydře a Lokim......." odpověděla mi