Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

26

„Jsem tadyyy" řekla jsem když jsem vešla do Jetu. Kdyby mě náhodou někdo nevyděl. Oblékla jsem si ten oblek a padl mi dokonale

„Výjimečně nejsi poslední" řekl Steve

„Cože!? To se nikdy nestalo" řekla jsem šokovaně, protože se to fakt nikdy nestalo.

„Kam vlastně jedem?" Zeptala jsem se a hodily věci do jakoby "kufru"

„Do Portugalska" odpověděl

„Portugalsko? Co tam chce dělat. Navíc jsem myslela že je mrtvej" řekla jsem a sedla si na sedadlo

„No to my taky. Počkáme než přijdou všichni a pak probereme plán" řekl a přešel ke stolu s hologramem. Když se konečně všichni uráčeli přijít vzlétly jsme a vydali se do Portugalska.

„Tak jaký je plán" zeptala se Wanda

„Ještě není, takže bychom to mohli vymyslet. V Portugalsku budeme za 5 hodin (Idk jak dlouho se tam letí) takže máme času dost"

„Dobrou noc" řekla jsem místo toho a závřela očí. Usla jsem. Nečekaně.

-------------------------
-------------------------
-------------------------
-------------------------
-------------------------
-------------------------

„Lee" řekl někdo a zatřásl semnou

„Nech mě Parkere" zamumlala jsem ale otevřela jsem oči. Proč mě pořád někdo budí?

„No jo prosimtě ale jsme tam za deset minut" řekl

„Ehmm...... Takže jakej je plán?" zeptala jsem se. Stejně nebudu dělat to co mi kdo řekne, ale asi bych vlastně měla vědět co mám dělat celkově.

„Prostě najít Buckyho" Jo to bude jednoduchý

„Sam a Tony budou ve vzduchu než ho najdou. My ostatní zatím počkáme tady" zavelel Steve

„Jasně Kápo" řekl táta.
Já jsem šla k šuplíku s pistolema. Víš co takový že když zmáčkneš čudlík tak ti z toho šuplíku vyjede hodně pistolí. Jo moje popisovací schopnosti zaostali někde ve 2 třídě, ale to nevadí!! Vzala jsem si dvě a dala si je do pouzder na pistole. Nečekaně když jsou na to.
Vzala jsem si ještě nůž a pár výbušnin. Jo výbušniny jsou skvělý.

--------------------------
--------------------------
--------------------------
--------------------------

„Jako nechci nic říkat, ale jestli tady ten Bucky je tak si nás asi všimne ne?" Řekla jsem protože se právě Jet vznáší nad jednou z budov v Lisabonu. Sam i táta už letěli a hledaly Barnese

„A víš že existuje takový tlačítko který to zneviditelní" řekl Clint

„Fakt!?" Řekla jsem překvapeně

„Fakt"

„Aha, to je pak něco jinýho. Už můžem jít nebo prostě budem čekat než jo najdou?"

„Jo přesně, budem čekat než ho najdou" řekl

„To bude nadlouho" řekla jsem

„Máme ho, je u nejbližšího kostela" ozval se konečně Sam. Hmm díky za informaci je jich tady asi sto těch kostelů. Poslal nám ale souřadnice a to se cení.

„Takže Baylee, Nat, Wanda, Peter Annie a já půjdeme dolů. Clinte ty půjdeš taky, ale pak zůstaneš na jedné z třech. Bruci ty zůstaň tady" zavelel America

„To mám jako seskočit?" Koukla jsem se nedůvěřivě na střechu

„Jo" řekl Steve a seskočil. Wanda i Nat taky.

„Tak to asi ne"

„To neskočimmmmm" výkřikla jsem. Peter mě chytil a skočil se mnou na zem.

„Dík, asi" dostala jsem ze sebe protože jsem právě prožila infark

„Jdeme" zavel Steve (proč pořád velí jenom on?) a mi se všichni vydali ke kostelu kde měl být Bucky. Teda nejdřív jsme ještě museli seskočit ze střechy. Koukla jsem se na Petera. Ten mě chytil a seskočil se mnou na zem. Došli jsme k náměstí u kostela kde měl bát a Bucky. A byl tam. Táta i Sam se s nim prali. Všichni se rozeběhli k nim a já taky. Něco mě, ale střelilo do zad a já spadla.

--------------------------------

--------------------------------

--------------------------------

--------------------------------

--------------------------------

Probudila jsem se v cele. Tohle asi neni doma co? Tak to ne!!! Odmítám být v něčem takovým. NE. Sedla jsem si. Ve vedlejší cele byl Loki. Hale Loki!!

„To má být plán jak mě odsud dostat, nebo to je omyl že tady ležíš?" zeptal se

„Co myslíš?" řekla jsem nevrle

„Kde jsme a jak dlouho tady jsem?" zeptala jsem se

„Pod kostelem a ty tady jsi jenom pár hodin" řekl. Tak to je hezký. Do místnosti kde byla moje a Lokiho cela vešel nějak doktor a agenti. Nebudu lhát ten cápek vypadal děsivě

„Proč tady jsem? A mám něco s rukou. To byla moje oblíbená ruka. Teď je buď zlomená nebo nara-" začala jsem mluvit

„Drž hubu" vykřikl. No jo, možná jsem trochu ukecaná, ale nemusí na mě křičet

„No jo prosimtě. Kdy mě pustíte?" debilní otázka. Přišel ke mně a píchl mi do ramene injekci. Zase jsem usnula