Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

25

Seděla jsem na hodině španělštiny. Potom co jsem všechny našla v kuchyni jsem šla zase spát a fakt jsem usla. Nečekaně. Tohle je teprve druhá hodina a já už chci zase domů. Kdo by taky nechtěl stejně se neučíme protože známky už jsou uzavřený. Z mých zamotaných myšlenek mě vzbudilo cinknutí mobilu. Nenápadné jsem se na něj koukla. Friday mám zabudovanou i v mobilu, ale ve škole má zakázáno mluvit takže mi posílá esemesky.

Psala mi: Slečno, pan Stark vám vzkazuje že se máme i s panem Parkerem ihned dostavit do Avengers Toweru, protože našli Jamese Barnese.

Oni našli Buckyho?! Však umřel!!!

„Já se hrozně omlouvám, ale musím jít" vyhrkla jsem rychle na učitelku a vyřítila se z učebny.

"Friday můžeš mluvit, kde je Peter?" Řekla jsem Friday

„V učebně 210" ozvalo se z mobilu

Běžela jsem učebnami za Peterem. Rychle jsem zaklepala a vešla dovnitř.

„Já se hrozně omlouvám" omluvila jsem se rychle učitelce na matiku. Ta na mě i zbytek třídy vyjeveně koukala „Petere musíme jít. Rychle" Peter si vzal rychle batoh a šel ke mně

„Táta nás omluví" řekla jsem ještě učitelce když jsme odcházeli

„Řeknu ti to v autě teď pojď" řekla jsem Peterovi a běžela chodbami pryč z budovi
----------
----------
----------
----------
----------

„Jsme tady!!!!" křikla jsem

„Kuchyň" křikl někdo pravděpodobně z kuchyně. Oba dva jsme se vydali teda do kuchyně

„Tak co se děje?" Zeptala jsem se. Kuchyni byly všichni Avengers

„Našli jsme Buckyho a víme kde má misi. Za půl hodiny letíme. Plán vymyslíme v Jetu teď si běžte zabalit" vysvětlit Steve. Všichni jsme odešli z kuchyně si tedy zabalit. Jakože fakt nevím co si mám zabalit. Vzala nějaký základní potřebí a házela je do tašky. Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Dále" řekla jsem

„Něco pro tebe mám" řekla Nat „chtěla jsem to to dát k narozeninám, ale teď by se ti to taky hodilo" podala mi kus oblečení. Byl to oblek. Byl velice podobný tomu jejímu, ale byl trochu jiný. Na boku měl pouzdro na pistol a na lýtku pouzdro na dva nože. Byl pružnější a pravděpodobně i pohodlnější než ten její. Černý byl ale stejně

„Děkuju"řekla jsem upřímně a objala ji. Hrozně dlouho už jsem chtěla svůj vlastní oblek, ale zatím jsem ho nepotřebovala. A vlastně jsem ani nikomu neřekla že jo chci, ale to svádí. Tohle je vlastně moje první mise. Ježíš tohle je moje první mise!! Tak tam určitě umřu.

Vzala jsem si všechny věci a šla nahoru na střechu.