Třičtvrtě na mrtvo (Ff: Avengers)

11

Po dvou měsících:

Nic zajímavého se nedělo. Thor byl celou dobu na Asgardu a já se víc sblížila s MJ. Je fakt fajn. Škola docela vpoho. Sice bych tam radši nechodila vůbec ale co nadělám. Avengers mělo pár misí a tak ale, nic velkýho.

„Jdeš po škole do Toweru?" zeptala jsem se Petera když jsme vyšli z učebny

„Ne, musim ještě k May" jenom jsem kývla a šla jsem s Nedem a MJ na oběd. 

------------------------

Vystoupila jsem z výtahu a hned jak se zavřeli dveře jsem dostala infarkt

„TYVOLE MUFLON!!!!!" Výkřikla jsem když jsem konečně vstoupila do obýváku

„Nemáš být mrtvej?!" Výkřikla jsem znova na Lokiho který stál uprostřed obýváku

„Opravdu milé přivítání a jak vidíš po smrti nejsem. Na Asgardu mě nechtěli tak mě poslali sem" řekl úplně napohodu a sedl si na

„Kde je táta!?" Výkřikla jsem zase protože jsem s ním potřebovala nutně mluvit

„Plechovka je někde.... Na nějakým schůzce nebo co" odpověděl

„A je tady někdo s Avengers?" zeptala jsem se ještě protože jsem si musela být jistá že tady má fakt Loki být bez pout nebo tak. Loki už otevíral pusu aby mi na to něco odpověděl, ale v tu chvíli jako na zavolanou přišel Thor.

„Co tady dělá" vyjela jsem na Thora který si to očividně šťastně štrádoval k lednici

„Kdo? Jo Lokii....„ rozsvítilo se mu „no s matkou jsme zjistily že žije a otec ho na Asgardu nechtěl tak ho máme na starosti mi" řekl celkem v klidu.

„Tak to je výborný" řekla jsem ironicky a posadila se na sedačku a zapla telku

„Jak jste si, ale jistý že něco neplánuje?" koukla jsem nedůvěřivě na Lokiho, který zase nedůvěřivě koukal na telku

„Nooooo.........„ začal Thor „Nemám důvod" dořekl jednoduše Loki

„A já ti nevěřím" koukla jsem na něj a umělé se usmála

„Jarve svolej všechny do zasedačky" 

„Ano slečno" odpověděl mi robot
-----------
-----------
-----------
-----------

„Co si chtěla?" zeptal se Steve

„No tady Muflon si to tady bude sám štrádovat po New Yourku? Však je to psychopat!" zvýšila jsem malinko hlas

„Stárková byl bych raději kdyby jste se uklidnila" objevil se z čisna jasna z rohu Fury. Lekla jsem se a vyletěla tak deset centimetrů nad zem.

„Neurazte se ale nebyl jste v tý tmě vůbec vidět a příště mě tak neděste" řekla jsem mu. On na to nijak nereagoval

„Vám to nikdo neřekl?" zeptal se Fury

„A co?" začala jsem se lehce bát co mi řekne

„Máte Lokihi na starosti" řekl úplně na pohodu. Já dostala asi zástavu srdce

„Si děláte prdel žejo??!!" vykřikla jsem možná trochu přehnaně na něj. Steve mě zabíjel pohledem a Fury na mě koukal jak na tátu což není kompliment.

„Ne slečno budete ho hlídat aby nic neproved" řekl zase klidně

„Tak to je výborný" řekla jsem a odcházela pryč