50. Neskutečná slavnost

12 1 0
                                    


Tak zůstaly tedy do večera a večer se na jejich počest konala na hradu lorda Eduarda velká slavnost.

Hodovalo se, všichni tančily a pili a nikdo netušil že v této chvíli na královském hradě umírá královna která se snažila vyhrát boj nad svou nemocí. Jenže její nemoc byla nakonec silnější a o několik hodin později nakonec jí královna Nikola podlehla a zemřela.

Na hradě lorda Eduarda nikdo tuto smutnou zprávu netušil, protože všichni se opravdu vesele bavily.

Lord Eduard si povídal s lordem Marošem a Jindřich seděl osamocený s pohárem vína a přitom myslel na Alžbětu. Po chvíli ho z jeho myšlenek vytrhla Beatric která k němu přišla a požádala ho o tanec.

,,Smím vás poprosit o tanec dráhy hrabě a ráda bych i uvítala nějakou společnost," řekla a na tváři se jí přitom rozzářil úsměv.

,,Ale jistě," odpověděl Jindřich a pak dopil svůj pohár a zvedl se od stolu a Beatric ho zavedla hned mezi ostatní tanečníky.

,,Tančíte opravdu skvěle," řekl po nějaké chvíli když spolu tančily Jindřich a vesele se na ní podíval. 

,,Vy jste taky velice dobrý tanečník," odpověděla a její úsměv který měla na tváří se ještě víc prohloubil.

,,Nechtěl by jste se na chvíli projít," řekla když spolu dotančily aspoň už třetí tanec a Jindřich jen přikývl protože už tu začínalo být opravdu horko a on se potřeboval trochu zchladit.

Beatric ho zavedla do zahrady kde se spolu procházely a pozorovaly zářící hvězdy na obloze.

,,Jste opravdu nesmírně skvělý společník drahý Jindřichu, smím vám tak říkat že ano,"  řekla po chvíli když se spolu procházely Beatric a přitom se její ruka dotkla trochu jeho.

,,Ale jistě že mi tak můžete říkat Beatric," odpověděl Jindřich a než stihl říct cokoliv dalšího tak se její ustá ocitly na jeho a ona ho před dalšími slovy umlčela polibkem.

,,Co to má znamenat?," zeptal se Jindřich když se od něj po chvíli Beatric odtáhla a on na ní spočinul svým nechápavým pohledem.

,,Jste mi nesmírně sympatický Jindřichu a tak....," řekl a opět mu svými ústy věnovala polibek.

,,To nejde Beatric, jsi krásná. Ale nejde to....," odpověděl a pak jí od sebe odtrhl a vydal se zpátky do hradu a zamířil do pokoje kde měl dnes pro dnešní noc přespat.

Beatric se slzami v očích chvíli jen tak nechápavě stála v zahradě a po chvíli se pak taky nakonec vydala do hradu, ale ne do sálu za ostatními ale do pokoje který měl pro dnešní noc patřit muži který se jí líbil už hned na první pohled.                   

Parchantka AlžbětaKde žijí příběhy. Začni objevovat