Parchantka Alžběta

4. Opravdu milé přivítání

Poté co služebnictvo uvedlo princeznu Alžbětu do hradu, tak uviděla to pusto a prázdno které tu teď bylo.

,,Protože už její milovaný hrad nebyl takový jako dřív."

Uvedli jí až ke dvěma vysokým trůnům na kterých seděl její strýček Artur který byl teď králem a její teta Nikola která teď byla královnou.

Alžběta se jim hluboce uklonila, tak jak se sluší na projevení úcty a snažila se ve své tváři zakrýt svůj hněv který se jí z ní kypil na povrch. Ale naštěstí byla princezna, takže se uměla dobře přetvařovat. Takže na ní její vztek který skryla za milý úsměv nikdo nepoznal, protože nikdo v ní z královského dvora neuměl tak naplno číst aby odhalil vše.

,,Vaše Veličenstva králi a královno," pronesla Alžběta tiše když vstala z úklony a ještě jednou se na ně přetvářeně usmála.  

,,Vítejte zpět na královském dvoře drahá neteři," pronesl král Artur trochu mírným i když kyselým tonem a dlouze se na ní podíval.   

,,Vítejte Alžběto," pronesla královna Nikola tiše, i když Alžběta na ní viděla že si o těchto slovech myslí své.

,,Jelikož už nemate královský titul, tak budete dělat dvorní dámu mé milované ženě a královně Alžběto," řekl po chvíli její strýček Artur a kysele se na ní přitom zatvářil.

,,Bude mi potěšení Vaše veličenstvo a jsem ráda že jsem se mohla vrátit ke dvoru, mám vám od své matky vyřídit oběma milé pozdravy," odpověděla Alžběta milým hlasem ve kterém skrývala své rozhořčení a přála si aby tento tak milý rozhovor byl už stejně tak jako tohle milé přivítání u konce.

A to se jí hned po chvíli splnilo, protože za chvíli pokynul její strýček rukou že už muže jít a tak tedy po chvíli odešla.

,,A ještě něco naše milá neteři," řekla její teta a Alžběta se hned na ní otočila.

,,Lady Amelie vám ukáže se služkou vaše pokoje," dodala královna Nikola trochu hořce a pak už jí opět naznačila rukou k odchodu.

,,Děkuji Vaše veličenstvo," špitla ještě Alžběta tiše a potom už se konečně vydala pryč z trůnního a hlavního paláce.