Parchantka Alžběta

5. Malá návštěva

Když jí lady Amelie spolu se služebnou zavedla do její komnaty která byla teď v západním křídle a vypadala opravdu otřesně, tak za nimi Alžběta zavřela dveře a byla ráda že je zase na chvíli sama.

Jenže za chvíli jí z té samoty vyrušilo mírné zaklepaní.

Otevřela a když uviděla kdo ve dveřích stojí tak nevycházela z úžasu.

,,Jindřichu co tady děláš?," zeptala se ho tiše a přitom před ním nezakryla svůj trochu polekaný úsměv.

,,Chtěl jsem tě vidět. Jsem rád že jsi přijela zpátky, protože bez tebe tu bylo tak pusto a prázdno," pronesl tichým hlasem a přitom z ní nespouštěl svůj pohled.

,,A co děláš tady, myslela jsem si že jsi byl věrný naší rodině?," zeptala se Alžběta a přitom před ní trochu ucukla.

,,Pořád jsem ti věrný a víš přece co všechno pro vaší rodinu má matka jako dvorní dáma vykonala. Víš že bez její přímluvy by mi nezůstal titul hrabě z Richmondu a že bez toho všeho bych se musel vydat na útěk, protože ty co byly proti mě si pokoje nedaly. Ale víš že tvůj otec mě zachránil, protože mě nechal při jednom strašném masakru přežít," odpověděl Jindřich tiše a pak ještě ve svých slovech pokračoval. 

 ,,A ty víš Alžběto že bych bez tebe nebyl nikdy ničím co jsem, ale teď jsem musel nenápadně převleknout plášť abych tu mohl i s mou matkou zůstat. Ale pořád jsem s tebou Alžběto, pořád i když teď možná stojím trochu na jiné straně. Tak vždycky i přesto bude mé srdce patřit tobě, protože já jsem ti pořád věrný a nikdy tě nezklamu. A taky ti zase zpátky pomohu získat to co je po právu tvé, i když vím že to co chci za to žádat nemohu," dodal ještě a potom jí jemně vzal za ruku.

,,Ale můžeš, můžeš žádat všechno co budeš chtít," zašeptala Alžběta tiše a pak jeho ruku stiskla.

,,To co bych chtěl tak to stejně nikdy mít nemohu, ale stejně pro tebe všechno co budeš chtít udělám," dodal Jindřich a potom se na ní vesele usmál.