27. Nechte jí na pokoji

14 3 0
                                    


,,Nechte jí už na pokoji, copak nevidíte co jste jí udělaly a k tomu všemu jste jí ještě i vzaly všechno to co jí naleží," řekl naštvaně Jindřich a dlouze se na královnu a její dvorní dámu podíval.

,,Co si to dovoluješ takhle mě urážet!," okřikla ho královna Nikola jenže Jindřich se tak snadno nedal.

,,Co si to myslíte o sobě vy nejste žádná královna, protože jediná a pravoplatná královna je Alžběta a já budu vždy na její straně!," křikl naštvaně Jindřich a přitom si Alžbětu která jen slabě dýchala k sobě přivinul ještě o kousek blíž.

,,A k čemu ti bude ta tvoje královna když bude mrtvá," řekla královna Nikola a pak se i se svou dvorní dámou pomalu chystaly k odchodu.

,,Budu jí stále milovat a ona na rozdíl od vás nikdy mrtvá nebude, protože jestli si myslíte že se jí zbavíte tak nikdy," odpověděl Jindřich a pak věnoval svou pozornost opět Alžbětě.

,,Tak si vezmi to rozbité zboží, ale pamatuj si že s ní odsud odejdeš jen přes mojí mrtvolu," řekla královna Nikola rázně a pak mu zastoupila cestu ke dveřím.

Jindřich vstal a přišel rázným krokem ke královně a pak když byl úplně u ní tak se jí naštvaně podíval do očí a řekl ,, A vy si zase pamatujte že se postarám o to aby vaše vláda dlouho netrvala vy bestie," řekl hrubě Jindřich a obě ženy byly rázem na odchodu.

,,Tohle vám jen tak neprojde," řekla královna Nikola spolu se svou dvorní dámou a rázným a naštvaným krokem odkráčely pryč.

,,Uvidíme," dodal Jindřich a pak šel zase k Alžbětě a poklekl vedle ní na zem.

,,Bess," zašeptal a přitom jí něžně s bolestí v očích pohladil a cítil jak slabě se její hruď zvedá.

,,Nepouštěj mě prosím, Bess neopouštěj mě," řekl a přitom se jí jeho ruka opět něžně dotkla.

,,Jindřichu," řekla slabým hlasem Alžběta a viděla v jeho očích bolestný pohled.

,,Neboj Alžběto už jsem u tebe," zašeptal a pak si jí vzal do náručí. ,,Vezmu tě ke mě domů na mé panství," řekl když jí svíral v náručí a pak s ní opatrně vstal a vzal její věci a odešel pryč z této tak strašné místnosti.

Alžběta se k němu přitiskla a úlevně oddechovala.

Byla ráda že už je zase v jeho náručí a že jí její rytíř tak jak mu vždy říkala zachránil a těšila se na to až bude odsud pryč a až bude moct být konečně v bezpečí.     


-------------------------------

Musím říct že tenhle příběh mě nějak obzvláště baví a jeho psaní si opravdu užívám :)

Parchantka AlžbětaWhere stories live. Discover now