Parchantka Alžběta

40. Slíbená podpora

,,Komu to píšeš?," zeptala se Alžběta Jindřicha když vešla do jeho komnaty.

,,Jen pár svým známým šlechticům aby se připojily na tvojí stranu," odpověděl Jindřich a trochu unaveně si promnul oči, protože si nevšiml že se už pomalu blíží noc.

,,A co ty napsala jsi už lordu Marošovi jestli můžeme počítat s jeho podporou kterou ti slíbil?," zeptal se Jindřich a přitom vstal ze svého křesla a šel se trochu ohřát k zapálenému ohni.

,,Ano napsala," odpověděla Alžběta.

,,A co ti odepsal?," zeptal se Jindřich a přitom hleděl do plamenu.

,,Že s jeho podporou mohu počítat," dodala Alžběta a přišla k němu o pár kroku blíž.

,,Jindřichu poslední dobou mám tak divné sny a bojím se o tebe, bojím se o nás," zašeptala a Jindřich se v tu chvíli na ní podíval a ona mu vklouzla do náručí.

,,Neboj se Bess všechno to bude dobré, všechno to dopadne dobře," řekl svým jemným hlasem a snažil se jí uklidnit.

,,Všechno bude v pořádku neboj se," zašeptal a pak jí sevřel ve svém objetí.

,,Víš slyšel si o tom co se stalo mé tetičce," řekla Alžběta potichu a do jeho objetí se více přivinula.

,,Ano slyšel jsem o tom a co se tím trápíš vždyť tě stejně neměla ráda a možná si to i za ty své zlé skutky zaslouží," odpověděl Jindřich a přitom jí svou rukou něžně pohladil. 

,,Možná máš pravdu, ale já nevím mám z toho strach," zašeptala tiše a z očí se jí svezla slza.

,,Ale no tak Bess přece by jsi neplakala, víš jak mi to trhá srdce. Ach má lásko kdyby byl každý tak jako ty," řekl Jindřich něžným hlasem a potom jí setřel onu slzu z tváře.

,,Ty jsi má nebojácná Alžběta," dodal ještě a potom se jí jeho ruka opět něžně dotkla.

Alžběta se svezla z jeho objetí a přiblížila se k jeho rtům aby mu na ně mohla dát polibek, který byl tak dlouhý, vášnivý a žádostivý až by to možná ani nečekala.

A když se jeho rty dotkly těch jejich tak slastně zalapala po dechu, protože snad nic jiného si teď ani nepřála.