Parchantka Alžběta

45. Co nám přinášíte lorde Maroši

,,Vítejte lorde Maroši," pronesl Jindřich když ho uviděl a vesele si spolu oba potřásli rukou.

,,Odpusť Jindřichu že tě obtěžuji takhle brzy ráno když máš na práci možná i mnohem příjemnější věci v nesmírně milé a příjemné společnosti, ale myslím že už je čas abychom dali do pohybu náš plán," odpověděl lord Maroš a přitom se na Jindřicha vesele ušklíbl a poplácal ho po rameni.  

,,Ale ne vůbec nerušíte," řekl tiše Jindřich a obrátil svou pozornost zase k němu.

,,Myslím si že už je čas abychom daly karty do pohybu a posadily na trůn naší tak nádhernou královničku," dodal lord Maroš a v tu chvíli se v sále objevila i Alžběta.

,,Dobrý den lorde Maroši ráda vás opět zase vidím," řekla Alžběta vesele když přišla k nim blíž a lord Maroš ji ihned políbil její nabízenou ruku.

,,Potěšení je na mé straně má dráha," zašeptal a pak když její ruku pustil tak se na ní s radostí usmál.

,,O čem jste to hovořily jestli se mohu zeptat?," zeptala se Alžběta a přitom na oba muže upřela svůj tázavý pohled.

,,Mluvily jsme o vaší kráse má dráha a taky o tom že už je čas aby se všechno to oč usilujeme dalo do pohybu," odpověděl lord Maroš a jeho úsměv se ještě víc protáhl.

,,Aha a jak to chcete udělat?," zeptala se Alžběta a usmála se na lorda Maroše.

Úplně jednoduše má dráha, právě jsem chtěl Jindřichovy říct že mi slíbili podporu o tom že vás podpoří při boji o trůn také sir Kolins, hrabě Sarkas, a vikomt Blandštajn. Ještě nás čeká lord Eduard který byl vašemu otci nejblíž a který vás určitě taky mile rád podpoří, ale za ním ještě budeme muset s Jindřichem zajet a to sami i když nepochybuji o tom že by jeho vaše okouzlující přítomnost nepřesvědčila. 

,,Ale tady jste má dráha přeci jen v bezpečí a kdyby se vám něco stalo neměl bych klid," dodal lord Maroš a vzal jí přitom mírně za ruku.

,,Nebojte lorde Maroši budu opatrná," řekla Alžběta tiše a pak ještě dodala ,,Vím že všechno to co děláte děláte pro mě a já se vám jednou za to všechno oběma s láskou odměním," dodala ještě a pak se svým pohledem zaměřila na oba muže.

,,Mrzí mě že nemohu jet s vámi, ale chápu že vše děláte v dobrém a v mém zájmu," řekla ještě Alžběta šeptem a přitom trochu sklopila svůj pohled.

,,Neboj se Bess brzy se vrátíme a pak ti vše vynahradím," vložil se do toho Jindřich a svou rukou jí pohladil jemně po tváři.

,,Ano má drahá nebojte se, brzy budeme zpátky a takhle to pro vás bude lepší. Protože tady jste skutečně v bezpečí a takhle o vás nemám strach," dodal lord Maroš a pak pustil Alžbětinu ruku a otočil se zase opět k Jindřichovy.