Parchantka Alžběta

11. Mám pro tebe malý dárek

,,A teď pojď Bess něco pro tebe mám," řekl Jindřich který jí vzal za ruku a pak s ní běžel po dlouhé chodbě.

,,Kam mě to vedeš Jindřichu?," zeptala se Alžběta která ho následovala.

,,To uvidíš," odpověděl Jindřich a přitom něžně stiskl její ruku.

Šli rychlím krokem po dlouhé chodbě a najednou se zastavily u nějakých dveří.

,,Kde to jsme Jindřichu?," zeptala se Alžběta když Jindřich otevřel dveře a když oba vešli dovnitř.

,,V mé komnatě Bess," odpověděl Jindřich a přitom stále držel její ruku.

,,A co tu budeme dělat?," zeptala se Alžběta která na něj upírala dlouhý pohled.

,,Mám tu pro tebe jeden takový malý dárek," odpověděl Jindřich a pak vzal do ruky nádherné šaty.

,,Ty jsou pro tebe Alžběto, chci aby jsi dnes na té slavnosti zářila jako skutečná královna," dodal Jindřich a když jí tu nádhernou látku dával do ruky tak se jejich prsty o sebe něžně letmo otřely.

,,A co za to budete chtít pane?," zeptala se Alžběta když si od něj šaty přebrala a na tváři jí pohrával zářivý úsměv.  

,,Nic, jen možná malou kapku lásky má sladká Bessy," odpověděl Jindřich a potom jí začal líbat.

,,A není to malá cena za tak nádherné šaty," řekla Alžběta sladkým hlasem a na chvíli se od něj odtáhla.

,,Není má paní," řekl šeptem Jindřich a pak jí políbil znova. 

,,Ale měla bych ti za ně poděkovat, jsou opravdu nádherné," šeptla Alžběta a přitom se mu dlouze podívala do očí.

,,Nemusíš," odpověděl Jindřich a vesele se přitom na ní usmál.

,,Ale já chci a vím že to co ti dlužím ti nikdy nebudu moct splácet," řekla šeptem Alžběta a pak se k němu naklonila trochu blíž. 

,,Nemusíš mi nic splatit," dodal Jindřich a něžně jí přitom pohladil po tváři. 

,,Skutečně ne?," zeptala se tiše a hodila na něj dlouhý pohled.

,,Ne," řekl trochu rázně Jindřich a potom jí jeho prsty znovu pohladily.

,,Ale já ti to chci splatit všechno a klidně hned teď," špitla Alžběta a potom ho něžně políbila na rty.

,,Ale já ti nechci ublížit Bess," zašeptal jí Jindřich do vlasu a pak se od ní trochu odtáhl. 

,,Neublížíš mi vždyť mě máš přeci rád, nebo se ti snad nelíbím?," řekla trochu podrážděně Alžběta a její oči se střetly s jeho.   

,,To ano mám tě rád a líbíš se mi moc, jen nechci na tebe tak spěchat. Protože pak by jsi mohla litovat," dodal na to Jindřich a jeho úsměv se z jeho tváře trochu vytratil. 

,,Ale já nebudu litovat nikdy," řekla Alžběta odhodlaným hlasem a pak ho vzala něžně za ruku.

,,Opravdu?," zeptal se Jindřich trochu překvapeně ale svou ruku z té její nevyprostil.

,,Opravdu nikdy, ale máš možná pravdu. Možná jsem to skutečně moc uspěchala," odpověděla šeptem a jeho ruku lehce stiskla.

,,Ne to ty ne, to já jsem skutečný hlupák," řekl Jindřich trochu naštvaným hlasem a jeho prsty zase spočinuly na její tváři.

,,Nejsi, já vím že ne," pošeptala mu do ucha a potom ho něžně vzala okolo krku.

,,Asi bych měl jít aby ses mohla převleknout," řekl když se z jejího sevření vyprostil a potom se jí dlouze podíval do očí.

,,Ale já nechci aby jsi odcházel," zastavila ho Alžběta a trochu mu zastoupila cestu.

,,Ale bude to tak lepší Bess," řekl Jindřich tiše a pak jí vzal něžně kolem pasu ,,A bude pro mě tou nejsladší odměnou když si oblekneš ty šaty které jsem pro tebe vybíral s láskou, stejně tak jako onu látku kterou na ně krejčí použil a doufám že jsem se v tom trefil dobře," zašeptal jí ještě do ucha a potom jí na tvář vtiskl něžný polibek.

,,Myslím že ano, ale neodcházej mi moc daleko," odpověděla Alžběta něžným hlasem a potom nechala jeho ruku spadnout z jejího pasu.

,,To se neboj a uvidíme se na slavnosti, má královno," dodal šibalsky Jindřich a potom odešel ven z komnaty aby se mohla Alžběta konečně převléknout.