Nebojím se tě, Huggy Wuggy [Poppy Playtime FF]

Kapitola šestnáctá

Karma se mi vrací docela rychle a pořádně. Už aspoň vím, jak se cítil Huggy Wuggy poté, co se silně narazil a pak dopadl úplně na zem. Kdybych čekala, že spadnu, přichytnu se toho zábradlí co tady je. Jenže.. kdo to měl vědět, že.? Narazila jsem se docela silně i do hlavy a divila jsem se, že jsem to přežila. Všimla jsem si, že mi zase z někama z těla tekla krev. Neřešila jsem to, musím Mommy long legs přeci dokázat, že mě jen tak nedokáže zastavit. ,,Mommyna to měla celou dobu na mě přichystané. Její první pokus o to, aby mě zabila dřív, než vyhraju další hru. Ale jak se odsud dostanu?" Řekla jsem si. Lehla jsem si na břicho a doufala, že aspoň to ta má noha, grabpack, mobil a baterka přežily. Všechno bylo v pořádku. Rozhlédala jsem se a hledala cestu, jak bych se odsud mohla dostat ven. Uviděla jsem nějakou šachtu. Zkusila jsem se postavit, ale nehorázně mě cosi bolelo, co mi nedovolilo se postavit. Doplazila jsem se k ní a otevřela jí grabpackem. Vlezla jsem dovnitř.

Plazila jsem se nějakou dost chladnou šachtou. Byly tu zatáčky. Zatočila jsem do leva. Když jsem se plazila, po chvilce jsem uslyšela nějaké divné zvuky. Znělo to, jakoby někdo někoho právě teď zabil. ,,Mommy long legs zabila Bonza? Jen proto, protože jsem přežila?" Řekla jsem si. Přišlo mi to divný. Pokračovala jsem v plazení a hledání cesty ven. Po chvilce jsem viděla světlo. ,,Paráda, světlo na konci tunelu." Řekla jsem si šťastně. Ale už se nenechám jen tak nachytat. Při mém štěstí tu bude zase nějaký pád. A měla jsem pravdu. Jakmile jsem se doplazila na konec šachty, uviděla jsem nějaký sklad. Nevím, jestli se tomu dá říkat sklad, ale byly tu samé hračky. ,,Fajn, teď už nespadnu." Řekla jsem si a nastavila svůj grabpack na to, abych se mohla někde přichytit, zhoupnout se a pomalu slézt dolů. Ručka z grabpacku se přichytla o nějaký regál a držela se ho pevně. Zhoupla jsem se, přichytla se regálu nohama a pomalu se spustila dolů na zem. Vypadalo to tady jako po explozi...