Nebojím se tě, Huggy Wuggy [Poppy Playtime FF]

Kapitola druhá (část 2)

Běžela jsem za holkama. ,,Hej holky, počkejte." Zakřičela jsem na ně. Otočily se na mě. ,,Co se děje?" Zeptaly se. ,,Večer půjdeme do té továrny najít mého bratra." Řekla jsem jim. ,,Ty jsi ho přemluvila?" Zeptaly se mě. ,,Ano." Odpověděla jsem jim. ,,Vee, nechci být hnusná, ale ty jsi normálně blázen." Řekla mi Jade. ,,Holky, prosím vás, pochopte mě. Aiden je vše co mám, musíme ho najít." Řekla jsem jim. ,,Co když je tvůj bratr dávno mrtvý?" Řekla mi Jade. ,,Tomu nevěřím." Odpověděla jsem jí.

,,Ahjo, ty nám s tím nedáš pokoj. Když s tebou půjdeme, necháš nás potom na pokoji?" Zeptala se mě Jade. Zakývala jsem hlavou. Anett, ta, co nemluvila přišla za mnou a zeptala se.: ,,Říkala jsi, že ti kdysi bratr vyrobil hračku. Co to bylo? A kdy?" ,,Bylo to, když mi bylo sedm. Obdivovala jsem jeho práci, tak mi řekl, že má pro mě překvapení. Za týden mě vzal do té továrny. Prý to tam vylepšili, aby tam mohli jít i lidé podívat se na to, co pro mě má. Bylo slavnostní otevření. Bratr si mě vzal na záda a přestřihl stužku. Když jsem to viděla, nevěřila jsem svým očím. Myslím si, že ten plyšák měl tak čtyři metry, byl modrý a hrozně roztomilý. Lidé obdivovali jeho tvorbu. A jelikož se to lidem hodně líbilo, jeho kolegové vyrobili přesně ty samé hračky, ale v malém provedení a dali to na prodej. Bratr toho plyšáka nazval ,,Huggy", jenže já mu rozuměla ,,Wuggy", tak jsme mu spolu říkali ,,Huggy Wuggy". Říkal, že si ho jednou vezmeme domů, a že když budu sama doma, mám se k tomu plyšákovi přitulit, abych se nebála, než se vrátí z práce. Bylo to úžasné. Domů jsme si ho nikdy nevzali. Asi je to jasné proč, lidem se líbil a chodili tam na jeho prohlídku. Jenže před týdnem ta továrna zkrachovala. Lidé tam přestali chodit, hračky se přestaly vyrábět.. Nevím přesně co se stalo, ale včera tam byl můj bratr na noční směně, hlídal to tam, uklízel, jenomže se nevrátil domů. Myslím si, že ho tam někdo přepadl. Právě proto tam chci jít. Najít bráchu a odnést si i Huggyho, protože je oba dva mám nehorázně ráda." Řekla jsem jí.

,,To je krásné, pomůžu ti, najdeme spolu tvého bráchu, a Huggyho si taktéž odneseš, slibuji." Řekla mi. Poděkovala jsem jí a poté jsme šli naproti Simonovi.