Nebojím se tě, Huggy Wuggy [Poppy Playtime FF]

Kapitola pátá

Neváhali jsme a vešli jsme do dveří, kde byl Huggy. Byla to docela dlouhá, tmavá a studená chodba. Měla jsem z toho husinu. Chvíli se nic nedělo. Najednou z těch trubic co tam byly odešla pára, udělala zvuk a my se pořádně lekli. Došli jsme na konec chodby ke dveřím. Nad nimi byl vyobrazený Huggy. Otevřely jsme je. Byl tam nepořádek. Rozházené krabice a roztrhané hračky od krve. ,,Vee? To asi není normální, aby byly hračky od krve.. že ne?" Zasmála se nervózně Sarah. ,,Jak můžeš vidět, tady je možné všechno.." Odpověděla jsem jí. Před námi byly schody, co vedly nahoru. Šli jsme po nich. Došli jsme nahoru. Před námi byl zase plakát. Teď to byl pro změnu plakát s Huggym Wuggym jak říká, ať si dáváme přestávky. Ti dva zůstali nahoře, ale já seskočila dolů. ,,Vidíš to Simone? Do tady této bedny se mají dávat jakési věci." Řekla Sarah Simonovi. ,,To není bedna, Sarah. Je to.." Než jí to stačil říct, skočila jsem jim do řeči. ,,Teď si nebudeme popisovat, jak se nějaké věci jmenují prosím vás. Vidíte tamto nahoře? To je červená ruka. Musíme jí získat, musíme se dostat dál. Vy asi nevidíte nad tím pásem, že tady musíme použít modrou a červenou ruku, že ne?" Zeptala jsem se jich. ,,Nic neříkejte, ano, pojďte radši hledat ty věci." Dodala jsem.

Když jsem byla dole, zjistila jsem, že tady chytám trošku signál. Zkoušela jsem napsat Aidenovi. Já: Jsi v pořádku? Ozvi se, prosím.. Zpráva se mu doručila. ,,Vee, našla jsem cosi zeleného, modrého a žlutého." Zakřičela po mě Sarah. ,,Počky, otevřu ti tady dole dveře a doneseš mi to, ano?" Řekla jsem jí. Otevřela jsem jí dveře. Ukázala mi to. Vypadlo to přesně tak, co potřebujeme. ,,Holky, mám další, ale červený." Řekl nám Simon. ,,Tak počkej nahoře, jdeme za tebou." Dodala jsem. Když jsme šli po schodech nahoru, Simon nám řekl, ať se okamžitě zastavíme a nehýbeme se. ,,Co to povídáš? Proč by jsme nemohli jít blíž?" Zeptala jsem se ho. Začal mě pštít. ,,Proč mě do háje pštíš?" Zeptala jsem se ho. Poté mi prstem ukázal, že nás sleduje Huggy Wuggy. A ne, že by byl přátelský, ale cenil na nás jeho špičaté zuby a sledoval nás jeho velkýma očima. Dala jsem Simonovi ty věci, aby je tam dal. Poté Huggy zase zmizel. ,,Vee, ten tvůj plyšák je živý, on... on asi zabil tvého bratra a Anett taky..." Řekla mi vystrašená Sarah. Snažila jsem se jí uklidnit. ,,Hele Sarah. To není jisté, že by Huggy Wuggy zabíjel lidi. Najdeme je živé a zdravé. Ano, sice je pravda, že nás Huggyn sleduje, ale nikoho z nás nedostane, to ti slibuju." Řekla jsem jí. Vypadala už v klidu. Za chvíli nám spadla z vrchu ta červená ruka. Seskočili jsme si dolů pro ní. Já si jí nasadila a šla s nimi otevřít další dveře.