Jednohubky

Příběh podle snu 1/5 +

               Čauky. Jsem Eliška Anna 'Roby' Lexová a je mi osmnáct let. Bydlím v menším městečku v ČR. Chodím do třetího ročníku na střední školu obchodní, podnikání.

Můj starší brácha Petr Lexa, dříve Hoggy, je o pět let starší. Naučil mě hrát na kytaru, skládat písničky a střihat videa. Dokud nezaložil skupinu a nepřestěhoval se, tak jsme měli skvělý vztah. Sice mi slíbil, že si budeme psát, volat a bude za námi často jezdit, ale nedodržel to. Už pět let se neozval. Tedy od té doby, co se odstěhoval.

Máma mě naučila skvěle vařit a vlastnila restauraci. Restauraci navštěvovalo spoustu lidí a byla celkem proslavená. Jenže máma dostala nabídku vařit v zahraničí, když mi bylo deset let. Samozřejmě to přijala, ale nás nechala v Česku. Taky naslibovala, že se budeme vídat a volat a všechno možný, ale nedodržela to. Peťa byl přesně po ní.

Teď žiju jen s taťkou, který vlastní autoservis a už osm let i tu restauraci, která je součástí autoservisu. Taťka mě naučil všechno, co se týká aut a motorek. Naučil mě je řídit, opravovat, lakovat atd. Párkrát byl i na závodní dráze, ale nikdy nevyhrál.

Nemáme moc peněz, proto když přijdu ze školy, tak se rychle převleču a jdu vypomáhat do restaurace nebo do servisu. Po zavíračce uvařím večeři nebo vezmu něco, co v restauraci zbylo a potom se jdu učit nebo výjimečně střihat video Jawovi. Ano jsem jeho střihačka a skrývám se pod přezdívkou Roby. Jinak někdy chodím se projít a jen tak fotit. Baví mě to a časem bych se tím chtěla i živit, ale to bych si musela vydělat na foťák a další potřebný věci. Teď fotím jen na mobil a přidávám to na Instagram.

Mám dva sny. Stát se fotografkou a druhým snem je se seznámit s nějakými youtubery v reálu mimo Hoggyho.

**

„El vstávej. Je poslední den školy před Vánoci," budil mě taťka. Rychle jsem se zvedla, převlékla jsem se do černých džínů a modrého trička Slza. Udělala jsem sobě i taťkovi snídani, rychle ji do sebe naházela, vyčistila si zuby a s batohem na zádech se vydala do školy.

Ve škole jsem si sedla do své poslední lavice, kde jsem seděla sama a věnovala se učivu.

Škola rychle utekla. Hned po zvonění jsem se došla obléct do šatny a za padajících kapek se vydala k servisu, který byl v přízemí našeho bytu. Batoh jsem si hodila k sobě do pokoje. Převlékla jsem se do černých montérek a černého trika. Hned jsem šla za tátou do servisu, protože mi psal, že potřebuje pomoct tam.

„El, díky bohu, že jsi přišla tak brzy. Potřebuji nalakovat jedno auto. Ten dotyčný na něj chce nějaký graffiti a jak moc dobře víš, tak na to jsem levej," zasmál se táta. Já jen přikývla. On mi ukázal, jaké to je auto a já hned věděla, co tam udělám.

Po třech hodinách jsem to měla hotový. Byla jsem se svým výtvorem spokojená. Taťkovi se to také líbilo. Oznámil mi, že si pro něj jeho majitel přijede zítra a potřeboval by, abych tu za něj zaskočila, protože si potřebuje něco zařídit. Párkrát už jsem za taťku zaskakovala, takže mi to nevadilo a souhlasila jsem.

Jelikož do zavíračky zbývala hodina, tak jsem se pustila do lakování dalšího auta, na kterém nemělo být nic speciálního.

Za tu hodinu jsem to akorát stihla. Taťka zrovna zamykal. „Jdi se umýt a potom dojdi zamknout restauraci. Já se potom také osprchnu. Už se těším na večeři, co nám dneska připravíš," zasmál se taťka a já se k němu přidala.

Rychle jsem se vysprchovala, smyla ze sebe všechnu špínu a vzala si na sebe věci na spaní v podobě žlutého trička Dětský tábor Nový Řadov a černých volných tepláků. K tomu jsem si ještě vzala ponožky a došla do restaurace, kde na mě čekal poslední zaměstnanec, Kuba. „Čau Kubo," pozdravila jsem ho. „Ahoj El. Jak se těšíš na Vánoce?" zajímal se. „Nijak extra. Bude to stejný jako posledních pět let. Akorát si pověsíme světýlka a dám taťkovi dárek, na který jsem si šetřila celý rok. Co ty?" „Já se těším jak malý dítě. Má přijet ségra se svým přítelem a malým Vláďou. Jinak dneska nic nezbylo. Ale teď už jdu. Tak ahoj," „Ahoj," rozloučila jsem se s Kubou a zamknula za ním.

K večeři jsem udělala zeleninový kuskus rizoto a posypala to nastrouhaným sýrem. „Dobrou chuť," popřála jsem taťkovi a pustila se do jídla.