Jednohubky

Girl with blue hair 4/4

Harry pov's

Nakonec jsem usnul na gauči s plyšákem, který patří Saf.

Ráno jsem se probudil celý rozlámaný a litoval, že jsem se nepřesunul do postele. Vlasy jsem měl rozcuchané a oblečení stejný jako včera, ale kašlal jsem na to a snažil se vymyslet, jak najít Saf.

Nejprve jsem zamířil do kuchyně, abych si dal nějakou snídani. Rozhodl jsem se udělat palačinky, ať alespoň na chvíli přestanu myslet na Saf.

Když jsem dodělával poslední, tak do místnosti vtrhl Niall. „Vím něco, co ti pomůže," začal řvát na celý dům. „Přestaň řvát a radši mi to pověz," „Jasně. Na letišti nejdou od neděle (řekněme, že je středa a že je léto, takže prázdniny) terminály na karty," řekl mi Niall a já se usmál. Přece jen mi to k něčemu bylo. Nikdy jsem nikomu peníze ani kartu neukradl, ale ona mě tak naštvala až jsem to musel udělat. Litoval jsem toho, ale teď už ne. Jsem si jistý že je někde v Londýně. Přes mobil tu sice platit šlo, ale peníze vybírat ne.

Rozhodl jsem se obvolat všechny hotely a pensiony. Chtěl jsem začít tím nejblíže letiště, což byl Golden grass. Vlastnil ho Liamův táta a jeho brácha tam byl na recepci, tak jsem poprosil Liama, jestli by mu nezavolal. Překvapivě mě poslechl a hned mu zavolal.

Po hovoru mi vše řekl a tím mě překvapil. Ona se u nich vážně ubytovala, ale potom slyšela rozhovor Briana a jeho otce a utekla. Viděl ji jak nasedla na skateboard. Jediné místo, které mě napadlo, kde by mohla být byl skatepark, který byl k penzionu nejblíže. Rychle jsem si vzal svou kšiltovku, sluneční brýle a skate, na kterém jsem stál naposledy před třemi lety. Kluci následovali mého příkladu. „Jdeme s tebou. Ať chceš nebo nechceš. Je to sice tvoje ségra, ale my jsme si s ní taky hodně rozuměli, když si nás s ní seznámil," vysvětlil mi Niall a já to nechal být a rychle se na skatu rozjel k letišti následován kluky.

Od letiště jsem jel ještě asi do kilometru vzdáleného skateparku, kde jsem ji uviděl. Jezdila z rampy na rampu a užívala si vítr ve vlasech. Slušelo jí to. Měla k tomu puštěné písničky, které jsem vůbec neznal a proto jsem se na chvíli do jedné zaposlouchal a zjistil jsem, že tu písničku zpívala ona, moje sestřička.

„Ahoj," pozdravil jsem a tím ji vyrušil z ježdění. Zastavila u mě a podívala se mi do očí. Vyděl jsem v nich smutek a nechápavost. „Co tu děláš? Vždyť si mě vyhodil," řekla a já se provinile otočil na kluky, kteří na mě jen kývli a tak jsem se otočil zpět na Saf, abych se jí omluvil. „Jsem tu, abych se ti omluvil za své chování. Kufr jsem ti vzal, protože to děláme většině fanynkám. A proč jsem ti zavřel před nosem? Nepoznal jsem tě a myslel si, že jsi další otravná fanynka, která zjistila, kde bydlíme a museli bychom se zase stěhovat. Ale potom co jsem to udělal, tak jsem si uvědomil, že tě odněkud znám. Nemohl jsem si vzpomenout, proto mi kluci poradili, abych se podíval do toho kufru. Původně jsem nechtěl, ale nakonec jsem to udělal a všiml si fotky, která vznikla před pěti lety, když jsem se naposledy viděli," vysvětlil jsem jí a mezitím jsem vzal její věci a rozjel se k našemu domu. „Budeme rádi, když u nás zůstaneš a budeš pokračovat v práci svých rodičů a rozvíjet nahrávací studio. My tam taky nahráváme a dneska tam máme zrovna nahrát své další album," vyprávěli jsme cestou Saf o různých věcech.

„Tady je tvůj nový pokoj. Doufám, že se ti tu bude líbit. Zabydli se a potom přijď za námi dolu a půjdeme do studia," zavelel jsem a Saf mě poslechla.

Safira pov's

Byla jsem ráda, že jsem nakonec objevila svůj pravý domov. Kluci mě přijali a dokonce se i dohadovali, kdo mi uvolní pokoj. Nakonec si uvědomili, že mají pokoj pro hosty a ještě jeden pokoj, který nemají zařízený, tak se mi rozhodli zařídit ten. Týden jsem spala v pokoji pro hosty, protože nechtěli, abych ho viděla.

Když mě do něj konečně pustili, tak jsem se mohla zbláznit. Pokoj byl v modré barvě. Na jedné stěně byli grafity s mými texty. Řekla jsem jim, že jsem Blue Rose a oni mě brali pořád stejně, za což jsem byla ráda. Další, co jsem v pokoji měla, byla velká televize naproti posteli, ve které jsem si pustila zase Music band. Měla jsem tam taky pracovní stůl, na kterém jsem měla notebook, počítač a mikrofon. Rozhodla jsem se, že budu nahrávat nějaké své písničky na YouTube a někdy jsem tam nahrála něco jiného než jen písničky. Součástí pokoje jsem měla šatník, který byl z větší části plný jen triček a tepláků. Šaty jsem měla jen dvoje, protože jsem je nenáviděla. A poté jsem měla svou vlastní koupelnu.

S kluky jsem se rozhodla jet na turné po celém světě a se vším pomáhat. Teď mám konečně pořádnou rodinu a můžu za kým jít, když mi nebude dobře. Za tu dobu, co tu jsem mi kluci přirostli k srdci a nechci se od nich jen tak dostat. Ale v tu dobu jsem nevěděla, co mě ještě čeká.