Jednohubky

Tajemná dívka 3/6

Když napsala celou písničku, lehla si do postele. Na tvářích měla zaschlé slzy. Usínala se smutným výrazem na tváři.

Ráno jí probudil budík. Vstala a šla do koupelny. Vysprchovala se a oblékla se do černého oblečení. Pod očima měla černé kruhy, nesnažila se je ani skrýt. Na záda si hodila batoh. K snídani si vzala čaj a jablko. Nakonec si nasadila kapuci a šla do školy.

Sedla si na místo, které si včera zabrala. Vyndala si všechny potřebné věci na lavici a otevřela si sešit, do kterého si začala zapisovat slova, která jí napadala. Vznikala z toho další písnička Pocity.

Ve škole sedím s kapucí,
nejraději bych ji odhodila.
Nikdo nezná mou tvář,
bojím se posměchu.
Mamka by mě slušně vychovala,
kdyby nezačala pít,
mohla jsem mít skvělou rodinku.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch je nejhorší,
co mě trápí.

Brácha před pár lety odešel,
nechtěl mít nic společného se mnou.
Taťka sedí smutně na pohovce,
přemýšlí, jak vysvětlit lidem,
pravdu o mé povaze.
Všichni se mi chtějí smát,
nikoho nezajímám já samotná.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch je nejhorší,
co mě trápí.

Nemám žádné přátele,
nepřetvařuji se,
chovám se upřímně.
Nikoho nezajímá,
jak se cítím.
Potřebuji rodinu, přátele,
ale nic si dopřát nemůžu.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch je nejhorší,
co mě trápí.

Jsem obyčejná holka,
která miluje hudbu.
Hudba mě jediná zachrání
před světem venku.
Zachraňte mě.
Už to tu déle nevydržím.
Trápím se moc dlouho.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch je nejhorší,
co mě trápí.

Dělejte si ze mě srandu.
Myslete si, že jsem ku*va.
Lituji, že jsem se narodila.
Trápím se, i když si to nechci přiznat.
Pomozte mi, kdokoli.
Mami, tati, bráško,
mám vás ráda.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch je nejhorší,
co mě trápí.

Je konec.
Pro někoho začátek.
Měla jsem vás ráda,
ale je toho na mě moc.
Užijte si to tu beze mě.
Každý se mi směje
nemá cenu tu zůstávat déle.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch je nejhorší,
co mě trápí.

Každý má svůj osud předepsaný.
Já mám smůlu na každém kroku.
Posměch, samota a bezradnost,
co mě nejvíce trápí.

Kelly si vylila své srdíčko na papír. Nevšimla si, že začalo zvonit a do třídy vešla učitelka. „Kelly," vyrušila dívku učitelka stojící u její lavice. „Omlouvám se. Nevšimla jsem si Vašeho příchodu," omlouvala se Kelly a sklopila hlavu. Učitelka jí sebrala sešit, kde měla písničku napsanou.

V tom sešítku, s modrými deskami, měla všechny písničky, co kdy napsala. Učitelka ho otevřela a přečetla si první písničku, kterou Kelly napsala ve čtvrté třídě. V době poslední sezóny její matky.

Doma sama sedím,
chůva blázní strachy.
Brácha je někde se svou partou.
Skvělý den ve škole,
padali samé jedničky.
Pozitivní nálada jde z každého rohu,
zítra začínají prázdniny.