Girl with blue hair 1/4 +

24 2 0
                                    

Girl with blue hair

Safira

Na semaforu se objevila zelená a táta šlápl na plyn. Rozjeli se, ale nevšimli si auta jedoucího z pravé strany. Nabouralo do nás a někdo zavolal sanitku. Rodiče byli na místě mrtví, stejně jako řidič druhého auta. Brácha byl v bezvědomí. Převezli ho do nemocnice, kde hned podstoupil operaci, kterou nepřežil.

Už zase jsem se vzbudila celá zpocená. Je to týden, co se to stalo a já jsem v letadle a mířím za starším bráchou, kterého jsem neviděla pět let. Ten sen, co se mi zdál, se opravdu stal. Můj brácha, dvojče, jel s rodiči do nahrávacího studia, ale nedojeli tam. Ale teď dost smutnění a radši bych se měla představit.

Safira Isabella Styles jméno mé. Je mi čerstvě patnáct let a do teď jsem žila v Americe, ale často jsme byli s bráchou doma sami, protože rodiče byli v práci. Vlastnili největší nahrávací studio v Londýně. Moc jsme je nevídali a vychovávala nás chůva, která před rokem zemřela. Když se stala ta nehoda, tak byli už v Londýně. Na pohřbu jsem nebyla, protože v tu dobu jsem nemohla letět přes oceán a musela jsem za týden napsat několik písniček pro celkem dost skupin.

Jako rodinu jsem měla rodiče a dva bráchy. Paul, mé dvojče, trávila jsem s ním nejvíce času a vždy jsem se mu mohla svěřit. Byl můj nejlepší kamarád, protože jsem nikoho jiného neměla. Všichni mě přehlíželi. Můj druhý brácha, starší o tři roky, Harry člen známé hudební skupiny One Direction. Neviděla jsem ho pět let, když mu bylo osm, tak jsme se odstěhovali do Ameriky, ale on tam měl kamarády, tak tam zůstal s tetou. Bála jsem se jeho reakce, až se objevím u jeho dveří. Jela jsem za ním, protože byla moje jediná možnost. V Americe jsem už nechtěla být ani minutu, ale kdyby mě odmítl, tak jsem se tam mohla vrátit. Mohla jsem jít do nahrávacího studia, ale věděla jsem, že bych si k tomu musela koupit nějaký byt, ale na to jsem neměla peníze. Teda, alespoň jsem si to myslela. Před vzlétnutím se mi na kartě objevilo z nenadání deset miliard, protože jsem je zdědila po rodičích. Harrymu nikdy nic přenechat nechtěli, protože je tak zbaběle opustil. Přestože se svojí skupinou nahrával v jejich studiu, nikdy si na nás nevzpomněl a rodičům se moc nevěnoval.

Teď ke vzhledu a koníčkům. Mám od přírody modré vlasy a díky nim mě hodně lidí pomlouvalo. Oči mám modré, ale jdou k zelené a nakonec k černé barvě. Nechápu, jak to je možný, ale jsem asi nějaká vada přírody. Mě to ale nevadí, mám svůj vzhled ráda. Mám vyšší, hubenou postavu. Nejraději jezdím na skateboardu nebo píšu písničky. Také ráda zpívám, ale to jen když jsem sama. Stydím se za svůj zpěv, přestože vím, že je krásně čistý. Písničky píšu nejen pro zábavu, ale někdy někdo požádá tátu, jestli neví o někom, kdo skládá písničky a on je vždy obrátí na mě. Tedy dá jim číslo mého telefonu, který používám jako „služební". Píšu pod pseudonymem Blue Rose. Modrá růže. Oblíbená barva a květina.

Už jsem přistávala na letišti ve svém rodném městě. Vylezla jsem z letadla a nějakým záhadným způsobem jsem se dostala do haly, kde jsem si vzala svůj kufr a skate. Vak, který jsem měla v letadle, jsem si dala na záda a se sluchátky v uších se snažila prodrat ven.

Venku jsem si zastavila taxíka a nadiktovala adresu, kde měl údajně můj brácha bydlet. Celou cestu jsem se bála, co na to řekne. Jestli mě vyhodí, jestli si mě ještě vůbec pamatuje a další pochmurné myšlenky.

Když taxík zastavil, tak jsem taxikáři zaplatila a i s kufrem a skatem vylezla. Odhodlaně jsem nasadila kamennou tvář a zaklepala. Otevřel mi Harry. „Kurva. Kdo rozkřikl, kde bydlíme?" zařval na kluky, kteří mu vzápětí odpověděli povzdechem a přišli za ním. „Co tu děláš?" vyjel na mě a já začala mít strach. „Ehm. Chtěla jsem..." začala jsem, ale Harry mě přerušil. „Naval ten kufr a vypadni. Nejsme žádná atrakce, aby nám sem pořád někdo lezl. Jestli vyžvaníš, kde bydlíme, tak si tě najdu a osobně uškrtím." zakončil, vytrhl mi kufru a vak. Z vaku vyndal kreditku, drobný a zbytek mi hodil k nohám. Chtěla jsem něco říct, ale zabouchnul mi dveře před nosem. Nezbylo mi nic jiného než se vrátit do Ameriky, protože v nahrávacím studiu se spát nedalo. 

JednohubkyKde žijí příběhy. Začni objevovat