#LOVE U BETTA# L.S. FF

39

Na odpolední program byla naplánovaná krátká procházka po okolí tábora a rozdělení do týmů, ve kterých budeme celý týden soutěžit. Ano, nebyli jsme na táboře, taky už jsme na něj byli docela staří, ale naše učitelka na tělák, která s náma jela taky, si asi prostě za každou cenu chtěla zavzpomínat na časy, kdy takové tábory s malými dětmi řídila.

S nevelkým nadšením jsme se tedy v půl třetí- po prodloužené polední pauze- shromáždili zase na plácku před chatkami a odtud se vydali do lesa.

Jako klasicky, naše třída se rozdělila do skupin, prostě tak, jak se kdo s kým bavil a naše početnější skupinka šla vzadu úplně jako poslední.

,,Hele, Ni, a jak jste vy dva s Liamem vlastně věděli...no jak jste k sobě přišli?" zeptal se Felix, až mě zarazilo, že se zajímá zrovna on.

,,No," ujal se toho Liam, ,,tady Niall ke mně něco cítil už v době, kdy jsem byl s Mayou, ale já...byli jsme prostě kámoši a vůbec by mě nenapadlo, že by mohl...byl jsem idiot, měl jsem to poznat." hodil omluvný pohled k Niallovi.

,,Pak jsme se ale začali víc vídat a já si uvědomil, že mi taky není úplně lhostejný. Nakonec to vyústilo až do takové situace, kdy jsem se rozešel s Mayou, ale bylo to v dobrém, všechno jsme si řekli a zjistili, že oběma z nás ve vztahu něco chybělo. No a od tý doby jsme spolu." ukončil to s úsměvem Liam a Niall se mohl jen potutelně usmívat. Byl jsem rád, že se ti dva našli.

***

Dorazili jsme na malou mýtinku v lese a tam začalo ono slavné rozdělování do týmů. Museli jsme si vylosovat kartičku z tašky a podle toho se rozřadit. Tým učitelky na tělocvik- Perigrinové- měl žlutou, naší třídní oranžovou a Nickův červenou. Jeden po druhém jsme tedy chodili a losovali si.

Modlil jsem se, abych nemusel do Nickova týmu, dokud jsem si neuvědomil, že by se mohla stát mnohem horší varianta- a ta taky nastala. Nevadilo mi, že byl Louis v jiném týmu než já, ale co už mi tedy trochu vadilo bylo, že byl jako na potvoru v Nickově týmu. A ještě ke všemu se týmy pro mě rozdělily jak nejdebilněji mohly. Louis byl ve svém týmu sám, neměl tam nikoho z naší party, naše parta byla potom skoro v plném počtu v týmu Perigrinové a já s Calumem jsme si tady ve třetím týmu taky zbyli sami.

Pozoroval jsem Louiho, jak se s červeným papírkem a všelijakým výrazem ve tváři vydává za Nickem a ten ho z naprosto nepochopitelného důvodu poplácává po zádech a radostně ho vítá. Co to má jako bejt?

Calum si asi všimnul, jak je pozoruju.

,,Hej Harry, neboj, on ti ho nesní, v klidu." chlácholil mě a já si trochu odfrknul.

,,Jo, asi to trochu přeháním, máš pravdu. Stejně se mi teda ale vůbec nelíbí..."

***

Blížil se konec prvního dne a my za sebou měli několik her, různých aktivit a pochopitelně jsme z toho byli docela utahaní. Bylo už dávno po večeři, vlastně už i po večerním programu a náš jediný úkol na zbytek dne bylo umýt se a zalézt do chatek.

Protože sprch bylo pro tolik tříd ale bolestně málo, různě jsme se tam tak střídali a ještě jsme měli dovoleno se volně pohybovat po areálu. A kdo chtěl, mohl si dojít do jídelny pro nějaké zbytky z oběda jako pečivo a tak podobně.

Fronta do sprch byla delší než někam na koncert, mně se nechtělo čekat a neměl jsem do čeho píchnout, tak jsem si řekl, že i když hlad nemám, vezmu si z jídelny něco na zítra.

K mému překvapení v jídelně nikdo nebyl, v košíku leželo ještě pár housek, ale co mě překvapilo nejvíc byly dvě osoby úplně u posledního stolu v rohu. A ne jen tak někdo, byl to Nick a bavil se s Louisem, nikdo jiný tam nebyl. Zase on, zavrčel jsem si pod fousy.

V kuchyni se cinkalo se špinavými příbory a vším možným, tudíž můj příchod ani nezaznamenali. Tedy, Louis ani nemohl, protože ke mně seděl zády a Nick si mě sice všimnul, divně se ušklíbnul, ale nijak víc si mě nevšímal.

Já vím, že jsem si slíbil, že do toho nebudu strkat nos, ale copak můžu, když s Louisem tráví tolik času? Co můžou mít tak důležitého na řešení?

Začal jsem předstírat, že si beru nějaký pečivo a přitom jsem se snažil zachytit alespoň pár slov, což šlo ale těžce.
Louis mluvil dost tiše a opatrně, jakoby snad pro jistotu.

,,...mhm, je to dávno, co? Ale byly to docela fajn časy, ne? Nechybí ti to?" zaslechl jsem Nicka, ale to bylo všechno, protože jsem se tam zdržoval už opravdu moc dlouho, a tak jsem odešel.

Ne, teď jsem si byl jistý. Nepřeháním to. Ten Nick má fakt něco za lubem. A já zjistím co a neprodleně mu to zatrhnu.

ahojky, jsem přijela dneska ze školy, je sice začátek března ale 18 stupnů venku, pere to...to chceš prostě, tak jsem zahodila tašku a starosti, sedla si s noťasem ven a napsala pro vás tuhle kapču. tak snad se vám líbí!

co říkáte na nicka? je to s nim takový podezřelý, že? :D no uvidíme :D

btw! já jezdím do školy busem v půl sedmý a to vždycky úplně šíleně mrzne, kouř u pusy, -8 stupňů, ale pak právě přijedu domů a peču se hah. ne že bych si stěžovala na to teplo, to v žádným případě samozřejmě, ale at už se ty teploty nějak vyváží, ideálně at mi ráno nemrzne nos, děkuji :D

hmmm co vám tak ještě říct. dneska jsem měla psát test z literatury na jednu knížku, docela dějově náročnou, tak včera hledám rozbory, divadelní hru, všechno...a učitelka nepřijde ahhh.

příběh už je v cílové rovince, takže odhaduju takových 5 kapitol možná. psaní se budu věnovat hlavně příští týden, protože budeme mít jarky :)

jo a @ Elisabeth_Stylinson_, tvému přání jsem vyhověla, takže Niall a Liam můžou poděkovat hlavně tobě :D jsi spokojená? :DDD

děkuju moc za přečtení a votes <3

tak se mějte hezky, užívejte, papa