#LOVE U BETTA# L.S. FF

9

Pohledem jsem probodával hodiny umístěné na zdi nad dveřmi, kterými jsem si už konečně přál projít. Ale sekundová ručička se otáčela pořád šnečí rychlostí, stejně tak jako učitelka pořád a pořád mlela.

Nikdo jí svými myšlenkami nevěnoval větší pozornost, ale zároveň si nikdo nedovolil povídat si nebo nějak vyrušovat. No, to se ví, prostě taková ta učitelka, u který si nikdo nic nelajzne, a tak mi nezbývalo, než to vydržet.
To, že jsem se nemohl dočkat konce hodiny, nebylo nic neobvyklého, ale dnes jsem se těšil přeci jen o něco víc. Niall je s Liamem poslední dobou nějak moc v blízkém kontaktu a sdělil mi, že mi Liam něco po škole chce.

Mé prosby byly konečně vyslyšeny, když se velká ručička dostala na čtyřku a hodina skončila. Učitelka nám zadala úkol na příští hodinu, který určitě zase zapomenu, a propustila nás.

Společně s Niallem jsme opustili učebnu a vydali se chodbou ke  Smutnému automatu, kde jsme měli Liama najít. Smutný automat býval normální automat na sušenky a pití jako všechny ostatní v areálu školy, dokud se neporouchal. Několikrát se ho snažili opravit, bezúspěšně. Studentům ho ale bylo líto, protože se nacházel v nejfrekventovanějším místě a zvykli si na něj. A protože tu máme opravdu skvělou ředitelku se smyslem pro humor, svolila ho tu nechat a od té doby se za ty roky zaplnil podpisy či různými vzkazy od studentů a stal se takovou nejslavnější zajímavostí školy, i když šlo o takovou blbost. I my s klukama jsme si řekli, že se tam někdy podepíšeme.

Konečně jsme přes dav zahlédli Liama.
Tenhle hnědooký kluk s mírnými kudrlinami podobnými těm mým, byl tedy Louisův kamarád, ale momentálně jsem byl asi schopný to nějak přežít. Zajímalo by mě, co mi může chtít, napadlo mě, když jsem ho uviděl. Nikdy jsme se nijak výrazně nebavili.

,,Ahoj!" pozdravil ho nadšeně Niall, natáhnul ruce směrem k němu, a já na svého kámoše hodil zmatený pohled.
Liam mu objetí opětoval a podíval se na mě.

,,Ahoj" řekl jsem spíš ze slušnosti a přešel rovnou k věci.
,,Tak o co jde?"

,,Slyšel jsem, že hledáš někoho na výměnu pokoje, vlastně...Niall mi o tom řekl." zasmál se.
,,No, nic proti Dominicovi, je to fajn chlap...ale sdílet s ním jeden pokoj! To je hrůza!" postěžoval si Liam tišším hlasem.

,,To mi povídej, s tím kreténem Louisem jsem si zažil svoje a mám toho plný zuby." protočil jsem očima a bylo mi úplně jedno, že je Liam jeho kámoš.

Ten mě jen obdaroval chápavým výrazem.
,,Jo, to jsem taky slyšel..." zamumlal s pohledem na svoje učebnice, co měl v ruce.
,,Každopádně," vrátil se k původnímu tónu hlasu a usmál se ,,na tu výměnu se ti nabízím já."

,,Já..." nadechl jsem se, že odpovím, když v tom mě něco vyrušilo.

Zahlédl jsem v davu studentů procházejíc kolem malého bruneta s rozcuchem-koho jiného, než Louise. Obyčejně nosil bílé tričko, ale dnes měl na sobě košili s krátkým rukávem a přes ni kšandy, což mu slušelo ještě stokrát líp. Teda...prostě mu to jen sedlo víc, to je vše.

Všimnul si mě a přišpendlil na mě svůj pronikavý pohled. Ten jeho zpropadený pohled, který mě vystavoval nebezpečí utopení se v jeho hlubokých oceánově modrých očích. Nesnášel jsem ho, ale zároveň jsem se nemohl odtrhnout.
Prostě kolem naší skupinky prošel a užíval si, že já mohl jen zírat a zírat, dokud mi nezmizel za rohem.

V ten moment mojí hlavou proběhla jedna jediná myšlenka.

Když Liamovi kývnu na výměnu pokoje, celá tahle naše válka bude u konce. Louise uvidím při troše náhody maximálně tak na chodbě a to párkrát za měsíc, ale to bude vše a budu mít klid. A takhle jsem to přeci celé chtěl, ne? Tak proč mám teď pocit, že když řeknu ano, dělám něco špatného?