Jmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...
Za pár dní tu byly Vánoce a s nimi i moje narozeniny. Všechno se dařilo a všeho jsem si tak moc vážil. A nejvíce Harryho. Tak moc, že jsem byl s každým dnem snad opatrnější a opatrnější, jen abych o něj nepřišel. A nevěděl jsem, jak na tom vlastně jsme. Jak to cítí on.
Už jsem nechtěl žít v té nejistotě, jestli je Harry doopravdy můj, nebo jestli jsem pro něj jen tak někdo...Protože pro mě je Harry jediný a vždycky bude. Už...už to nemůžu zapírat, už nemám pochyb. Miluju tě, Harry Stylesi. Klidně bych to vykřičel do celého světa, ale tobě samotnému to říct asi nedokážu. I přesto mi ale spadnul malý kámen ze srdce, když jsem to přiznal sám sobě a byl si jistý svými pocity.
Slabě sněžilo a venku bylo opravdu hezky, a tak jsem navrhl, abychom se šli projít do města, podívat se na stromeček, výzdobu města, výlohy a tak podobně.
Procházku jsem si moc užíval, nasávali jsme atmosféru a bylo mi prostě krásně. Z určité části jsem ale zkrátka ani teď nemohl potlačit svůj vnitřní neklid. To proto, že jsme se s Harrym drželi za ruce. Tedy, ne kvůli tomu, ale spíše proto, co tomu předcházelo.
Zpočátku si hodlal nechat svou ruku zavrtanou v kapse, nervózně se rozhlížel kolem a až po dobrých několika minutách svolil. Věděl jsem, že to není proto, že by mě nechtěl držet. Nešlo mu o mě. Bál se ostatních.
Už dávno jsem si všiml, že má Harry problém s tím projevovat mi jakoukoliv náklonost na veřejnosti. Pokaždé, když jsem se k němu chtěl jenom přiblížit, kontroloval, jestli není v okolí někdo ze školy a prostě byl mimo stěny našeho pokoje pořád jako na trní. Z části jsem chápal, že se s tím zkrátka nechce chlubit nebo nechce, aby to o něm lidi věděli ( i když jsem mu milionkrát říkal, že je to úplně normální věc), ale z té větší části mě tím spíše mátl a já už si nebyl jistý vůbec ničím.
Snažil jsem se to ve své mysli zatlačit co nejvíce pozadí a prostě si jen užívat, že cítím jeho dotek na své kůži a procházíme se krásným vánočním městem.
Už už jsem na to skoro zapomněl, komentovali jsme a hodnotili výlohy krámků, když mu už poněkolikáté za dnešek zapípal mobil s upozorněním z instagramu a tak si ho druhou rukou vytáhnul z kapsy.
Nevěděl jsem, co tam dělal, ale ten mobil mu zapípal ještě hodněkrát a on na něm začal pořád něco ustavičně hledat, projíždět a blbě se přitom usmíval. To ale nebylo nic oproti tomu, když pustil mou ruku, aby mohl-jak jsem si domyslel-té osobě začít psát.
Sice vždycky odepsal a mobil zase schoval do kapsy, ale i tak mi to bylo dost nepříjemné a svým způsobem mě to bolelo. A on k tomu neřekl vůbec nic, žádné Promiň, Loui, už se ti budu věnovat, ne, ani nezabučel, a tak jsem se musel dotázat sám.
Jako haló Harry? Já taky existuju? Byl jsem lehce naštvaný.
,,Co tam máš tak zajímavého v tom telefonu pořád?" smutně jsem se na něj usmál. Nedokázal jsem svůj vztek ventilovat. Prostě jsem jen dělal jakože nic.
To už Harrymu, pánovi s dlouhým vedením, asi došlo, že mi to trošku vadí.
,,Oh, nic pro tebe." zašklebil se na mě, schoval mobil zase do kapsy a rychle to zakecal. ,,Hele, vánoční sušenky! Dáme si?" vyjekl nadšeně a ukazoval mi nějaký stánek.
Mně nezbývalo než si povzdechnout, zkrátka se snažit si jen užívat jeho přítomnost a doufat, že jeho city jsou alespoň poloviční, jako ty moje.
hola hola >-< jak se daří? opět se nám projevuje harryho strach z toho ukázat se s louim na veřejnosti... :/ a co myslíte, kdo harrymu píše? to se brzo dozvíme :)
v pondělí jdu konečně do školy juchhh. ta 14 denní karanténa nebyla zas tak strašná. ve směs jsem jen koukala na anime, dělala věci do školy, každý den cvičila, psala na wattpad-připravuju můj nový příběh :)), zdobila jsem cukroví aaaa to je tak vše :D ale už fakt moc chci do školy :) až na ty písemky který si musím všechny dopsat, huh .-.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
tady perníčky na ukázku :D
včera jsem začala číst forest monster od mattie a i když straight ff nečtu, mattie je můj vzor a od ní to fakt stojí za to a žeru to :3 je to napínavý a strašně hezky napsaný, takže pokud nemáte co číst, doporučuji <3
