Jmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...
Zrovna jsem končil ve škole poslední hodinou- literaturou, když mi pípnul mobil s novou zprávou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Jen v rychlosti jsem odepsal, že souhlasím. Učení jsem měl až nad hlavu a nebylo mi nejlépe, ale usoudil jsem, že jestli se budu po večerech pořád jenom učit a brečet, nebude dlouho trvat a stane se ze mě naprostý ubožák. Třeba se trochu odreaguju, řekl jsem si.
Krátce po pátý jsem stál u dveří Horanovic rodiny. Zajímalo mě, jestli jeho rodiče vůbec ví, že se u nich pravidelně slízá skupinka puberťáků. Asi ne, protože kdyby ano, asi bychom museli začít chodit k někomu jinýmu.
,,Ahoj Nialle." pozdravil jsem ho, když se ta blonďatá hlava zjevila ve dveřích. ,,No ahoj, Loui!" pozdravil mě nazpátek zvesela. ,,Dlouho jsme si nepopovídali, co?" ,,Jo, to asi jo." Muselo mu být na první pohled jasné, že nejsem v nejlepším rozpoložení, ale zatím se v tom nijak nepitval. ,,Tak pojď, už na nikoho nečekáme." oznámil mi, v předsíni jsem si zul boty a po schodech jsme se oba vydali do Niallova pokoje, odkud už se ozývaly známé hluboké hlasy.
U Nialla doma už jsem párkrát byl, od poslední návštěvy už ale nějaká doba uběhla. Co mě znepokojovalo víc byl spíš fakt, že je tu i Nolan a Calum, se kterými se tak moc neznám, protože byli spíše Harryho kámoši. Jak jsem to teď ale tak pozoroval, mezitím, co jsem trávil víc času s ním než s kamarádama, se tyhle rozdělené ,,skupiny" sjednotily a už se nehraje na to, kdo je čí kámoš.
Vešli jsme dovnitř a všichni mě sborově pozdravili. Byl tu tedy Nolan, Calum, Felix, Liam a dokonce i Zayn. Už teď, když jsem je všechny viděl, jsem si uvědomil, že fakt, že se se dvěma z nich moc neznám, je to poslední, co by mě teď mohlo trápit. Je to jen pokec s kámošema. Poslední dobou jsem fakt nějaký divný, asi ze všeho dělám moc velkou vědu.
Seděli jsme všichni na Niallova obrovské posteli, různě kolem nás se válely pytlíky brambůrek a flašek Spritu a všeho možného, co jsme si sem jen tak na chuť přinesli. Felix se ještě ujmul zapínání playstation a mohli jsme ,,začít".
,,Tak? Co nám kdo chcete říct, začnete? Připadám si tady jak na nějakým zasedání politiků." utrousil Nolan.
,,Hah, jo, fajn. Tak asi začneme my?" podíval se Niall nejistě na Liama sedícího na druhé straně postele a ten přikývl. Co tak důležitého mají ti dva společného?
