#LOVE U BETTA# L.S. FF

32

Harryho pohled

Posral jsem to. A to fakt dostatečně. To všechno, co mi Louis řekl, mi konečně otevřelo oči. Taylor musela nějak vědět o mně a Louim a nešlo jí o to, abych ji měl rád. Šlo jí jen o to, aby nás rozhádala. A to se jí zaručeně povedlo. 

Netušil jsem, co teď budu dělat. Už tak jsem Louimu dost ublížil a nevěděl jsem, jestli mi bude schopný odpustit i tohle. Nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý. Tak zaslepený. Tak naivní, že jsem nehleděl na to, že na to sám dřív nebo později přijde.

 Hned po tom, co Louis odešel z koupelny, jsem se tam mlčky odebral já a na studených dlaždičkách strávil celou noc. Bylo mi jedno, že nepříjemně studily a kvůli jejich tvrdosti jsem nespal určitě víc než 3 hodiny, však jsem si to stejně zasloužil.

Byl jsem vzhůru asi od půl páté, na tvářích a bradě jsem cítil zaschlé slzy. Zíral jsem na svůj odraz v zrcadle. Obvykle jsem o sobě rád tvrdil, že jsem hezký a pohledný, po mamce. Jenže teď mi při pohledu na sebe samotného bylo zle. 

Louisovi zvonil budík asi okolo sedmé. Jeho každodenní rutina v koupelně trvala vždy alespoň dvacet minut, ale dnes se té místnosti vyhnul velkým obloukem. Ani si nevyčistil zuby, asi se mu ani nechtělo na záchod, ale spíš jsem to přisuzoval tomu, že mě prostě nechtěl vidět. 

Už mu na tobě nezáleží, řekl mi hlas v mé hlavě a to jen přinutilo další mé slzy prodrat se na povrch.

Několik minut- jak jsem podle zvuku odhadl- se jen strojil. Pak jsem najednou zaslechl praskání podlahy a přibližující se kroky. Nezdálo se mi to, opravdu stál u dveří, jen pár centimetrů ode mě. Připadalo mi, jakoby se rozhodoval, jestli má vejít nebo ne. Já nic neříkal, on nic neříkal. Jenže pak se kroky zase vzdálily, zarachotily klíče a byl pryč.

Já jsem pro dnešek na školu kašlal, stejně bych tam byl nepoužitelný. Zalezl jsem si do postele, vzal si nějaké prášky na bolesti hlavy a s brekem jsem usnul na celé dopoledne, doufajíc, že už se neprobudím.

Prášky jsem se ale nepředávkoval, tudíž mě až na ten obrovský žal nemělo co zabít a kolem druhé jsem se probudil. Stejně mizerně, ale připadal jsem si alespoň o stupínek líp, a tak jsem se vyhrabal z postele a začal se alespoň trochu zlidšťovat. Dneska byl totiž trénink a napadlo mě, že je tu přeci jen jeden člověk, kterému bych se mohl svěřit. Niall.

***

,,Ahoj, proč jsi mi rovnou včera neřekl, že dneska nepřijdeš? Omluvil bych nás u účy, ale takhle jsem z toho projektu dostal pětku, protože jsem nemohl prezentovat sám!" 

Niall na mě v šatnách čekal s ne zrovna milým pozdravem. Ajo, na ten důležitej projekt jsem úplně zapomněl, doháje. 

,,Jo, sorry, mrzí mě to, ale to je přesně to, co ti potřebuju říct. Nebyl jsem schopnej ani přijít do školy, protože jsem něco sakra moc posral a celou noc jsem nespal a..." začal jsem.

,,Na to jsem se tě chtěl taky zeptat. Párkrát jsem Louise letmo zahlédl na chodbě a i z tý dálky jsem viděl ty ubrečený oči, vypadá jako ztrápenej pes. Ani se mi nesnaž říct, že je to tvoje práce..."

Niall to na mě sypal jako útočná helikoptéra. Je sice pravda, že jsme spolu trávili o něco míň času, ale nevšiml jsem si, odkdy se zbavil koktání a začal být takový...sebejistý a upřímný.

,,Vlastně...jo. Můžu za to já a strašně mě to mrzí. Fakt jsem to posral."

,,A co konkrétně?"

,,Začal jsem se bavit s Taylor...Taylor Swiftovou ze třeťáku. Respektive mi ona začala psát. No a...i když jsme na tom s Louim byli dobře, ne, nikdy předtím jsme na tom nebyli líp...prostě Taylor mi připadala hezká a byli jsme spolu hodněkrát venku, teoreticky jsem z ní udělal svoji holku. Chodil jsem s ní ven a když jsem přišel na pokoj, byl jsem zase s Louisem a tak to chodilo až do včerejška, dokud nás Louis neviděl a celý se to posralo. Taylor nešlo tak úplně o mně ale o to nás rozhádat a..."

,,To ona mi začala psát, to ona nás rozhádala...jenže kdo jí odepsal? Kdo to nechal zajít tak daleko? To je přesně ono, Harry, neustále viníš všechny kolem sebe, místo toho, aby ses podíval sám na sebe. Ano, Taylor je kráva, to se všeobecně ví, ale můžeš za to především ty."

,,Ale já přece vím, že jsem to posral. Já vím, že jsem to já, kdo si to musí v hlavě srovnat..." přiznal jsem.

,,Tak hlavně, že to víš. Protože já nechci být zlý, jsem tvůj kámoš a mám tě rád. Ale neustále myslíš jenom na sebe. Nikdy tě nenapadne, že svými činy ublížíš druhým. Neustále si ode všech jenom bereš, ale nikdy sám kousek sebe nedáš. Tvoji vinou se mi bude mezi známkama rýsovat pětka jako druhá nejdůležitější z celýho roku. Pokaždý, když se ti něco dělo, jsem tu byl pro tebe, pomohl ti, a ty ses i přesto ke mně nikdy nechoval zrovna hezky."

Tak moc to bolelo. Slyšet tohle od kámoše, ke kterému jsem se vždycky vracel, aby mě utišil. Když jsem sem přicházel, v žádném mém scénáři v hlavě se tohle neodehrávalo. Bral jsem Nialla jako samozřejmost, zkrátka jsem tak nějak počítal s tím, že mi pomůže. A až teď jsem si to dokázal pořádně uvědomit a ta pravda bolela víc než dost.

,,Ten kluk je do tebe úplnej blázen. Nevím, nikdy jsi mi neřekl, co k němu cítíš ty, ale nedokážu si představit, jak moc mu tohle muselo ublížit."

Připadal jsem si strašně hloupě. Nevím, co jsem jako čekal, když jsem se rozhodl sem jít. Niall měl pravdu, úplně ve všem.

,,Víš co, Harry? Dobře ti tak. Přijď, až si uvědomíš, že všechno, co děláš, to dobrý i zlý, se ti dřív nebo pozdějc vrátí."

bylo strašně zvláštní popisovat jak niall harrymu prakticky nadava nebo hubuje nebo jak to popsat :D protoze niall byl vzdycky takovy tutu, jenze niallek nam ted prosel takovou malou promenou ale o tom az priste :3

vase komentare u minule kapitoly mi uplne rozzarily den, jste uzasni a dekuji moc <3

maji