Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 20. |False Hope|

Tím se však vynořovaly další otázky, a jestli si Emily myslela, že to její kamarádka jen tak vzdá a bude jí věřit, tak to se mýlila.

Nehodlala opakovat svoji chybu. Podruhé už jen tak nečinně stát nezůstane.

„Em?" Zopakovala její jméno a čekala na odpověď.

Hnědovláska se však rozhodla svoji kamarádku ignorovat. Rychle vyťukala číslo té policistky a přiložila si mobil k uchu.

Kupodivu byl pořád po těch dvou dnech nabitý natolik, aby stihla poslední hovor.

Když ji to černovlasá policistka zvedla a na druhé straně se ozval její hlas, veškerá slova, která na ni Emily plánovala vychrlit, jako by se ztratila z jejího jazyku. Nebyla schopná cokoliv říct.

„Haló?"

Pořád nic. Frustrace, která projela celým jejím tělem, byla k nevydržení.

„T-tady Emily, Emily Evansová, musím s vámi nutně mluvit."

„Emily? Jste v pořádku? Volala mi vaše spolubydlící-" Chtěla to doříct, ale Emily ji zastavila.

„Myslím to vážně! Musíme se sejít. Jde o..."

Nadechla se, předtím, než vyslovila jeho jméno.

„Jde o Morgana."

Stačilo jediné slovo a Dianna všechno pochopila. Tedy ne všechno, ale dokázala si vytvořit celkem přesný obrázek.

„Řekněte mi místo a já přijedu."

Emily nadiktovala adresu nejbližšího parku, kam chodívala ráno běhat a potom zavěsila.

Když se otočila zpátky k Anně, setkala se s jejím pobouřeným a vystrašeným výrazem.

„Omlouvám se." To bylo to jediné, co z ní vyšlo.

Ani sama nevěděla, za co se omlouvá. Možná za svoje chyby, možná za to, že ji automaticky zatáhla do svého průseru, když se vrátila domů. Možná za to, že nebyla připravená říct ji pravdu. O ničem.

„Em, víš, že mi můžeš věřit. Jenom mi řekni, co se stalo."

Kéž by to bylo tak jednoduché.

Pravdou bylo, že Emily se spíš bála, bála se o její bezpečí a bála se, že pokud se Anna dozví, co před ní celou tu dobu tajila, už ji nebude věřit.

A to by ji zlomilo. Protože zrovna teď to byl člověk, kterého nejvíce potřebovala. William byl pryč, a kdyby mu Emily zavolala, akorát by mu způsobila další starosti.

William.

Problesklo Emily hlavou.

Jasně ji varoval, aby byla opatrná a ona ho neuposlechla. Nejspíš si za to nakonec mohla sama.

Ne její bratr, ne Morgan, ne nikdy jiný. Ona sama.

„Já nemůžu. Slib mi, že zůstaneš doma, slib mi, že mě to necháš zvládnout."

„Zvládnout co?" Vyhrkla téměř okamžitě. Cítila se zrazená. Její tolerance lží už dávno přetekla a Anna pomalu zjišťovala, jak strašný je pocit, když vám někdo lže do očí a vy to víte.

„Prosím."

Zakňučela Emily a popadla svoji druhou bundu, která visela na zdi v chodbě.

Za dvacet minut řekne všechno policii a potom, potom bude všechno v pořádku.

Hluboko uvnitř věděla, že to tak jednoduché nebude, ale chtěla tomu alespoň na chvíli věřit.