I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter sixtythree|

,,Kolik je?" zeptá se chraplavým, ospalým hlasem

,,Půl pátý" vyhrknu a rychle vylézám ven

,,Kurva" zakleje a taky se rychle zvedne a běží dovnitř hned za mnou

Skleničky uklidím do myčky, zatímco Ander běhá po celém domě a hledá svojí košili.

Vyběhnu schody do jeho pokoje a ze skříně vytáhnu bílé, uplé, saténové šaty. Poté se zavřu v koupelně a umyté vlasy si navlním kulmou.

Hnědou tužkou na oči si udělám jemnou linku a světle hnědým stínem dosáhnu kouřových stínů. Rychle si dám dvě vrstvy řasenky a rozjasňovač do koutku očí.

,,Lásko, já taky potřebuju do koupelny" zaklepe na dveře a než stihnu něco říct, vleze dovnitř

Vypadá překrásně. Má na sobě tmavě modré kalhoty od saka a čistě bílou košili zastrčenou do kalhot.

Stoupne si vedle mě před zrcadlo a začne si upravovat vlasy, chvíli si je prohrabává s pak do nich přidá trošku gelu, aby drželi tvar.

Zadívá se na mě přes zrcadlo a usmívá se.

,,Moc ti to sluší Jess" usměje se ještě víc, opře mě o zeď koupelny a políbí mě

,,Tobě to taky moc sluší" oplatím mu úsměv, když se odtáhnu

,,Kolik je?" zeptám se, když vyjde z koupelny

,,Ještě máme deset minut, nakonec to přeci jen stihnem" odpoví mi až od nebuď z kuchyně

Trošku se uvolním a jdu za tím. On už čeká u prosklených vchodových dveří.

,,Můžeme vyrazit, princezno?"

Už má na sobě sako sladěné do stejné barvy jako kalhoty.
Zasměju se nad tím oslovením a jemně kývnu hlavou.

Za ani ne deset minut stojíme před kinem. Jdeme pro lístky, ke kterým koupíme jenom střední nápoj, necháváme si totiž místo na večeři.

Posadíme se do předposlední řady a film začne zrovna když se posadíme. Všimnu si, že před námi jsou jen další dva páry.

,,Myslím, že jsme tu nejvíc vymóděný, zlato" zašeptá mi do ucha

,,To jsme," souhlasím ,,aspoň mají co obdivovat " dodám pobaveně

Ander zvedne koutky a dá mi pusu do vlasů. Zbožňuju to a myslím, že toho nikdy nebudu mít dost. Propletu si s ním prsty a hlavu si o něj jemně opřu.

Právě je 19:30 a my už jsme skoro u restaurace.
Film byl nakonec super. Párkrát jsem se lekla, to je pravda, ale čekala jsem to horší. Oba jsme si ho užili.

Hledáme místo na parkovišti a mně zakručí v břiše. Ander se zasměje, zatímco zajíždí na jediné volné místo.

,,No co, od rána jsem nic nejedla" konstatuju, ale hned se zasměju s ním

,,Tak pojď, jdeme se poradně najíst" otevře mi dveře od auta a natáhne ke mně ruku, aby mi pomohl ven

Sedíme u menšího stolu u okna s výhledem na krásně osvětlenou fontánu.

Je tu vážně plno, ale hlavně, že jsem tu s ním, na ničem jiném nezáleží.

Číšník nám donese menu a zase odejde. Dobrou půlhodinu si vybíráme, co si vlastně dáme.

,,Achjo, já si nemůžu vybrat" zakňourám

,,Mají tady tolik dobrých jídel" doplní mě Ander

,,Je to tu ale dost drahé" zesmutním, když se koukám na všechny ty vysoké ceny

,,Ceny vůbec neřeš zlato, to není problém. Výběr si na co máš chuť." usměje se a pohladí mi hřbet ruky

,,Tak máte vybráno?" ozve se vedle mě číšník

,,Já bych si dal ten stejk s francouzskýma bramborama a k tomu ananasovej sorbet prosím"

,,Dobře, a co to bude pro vás krásko?" otočí se na mě, nalistuje si čistý list papíru, na který  napíše mou objednávku

Ztuhnu překvapením. Ander vypadá taky dost překvapeně, cítím, jak při tom oslovení stuhnul a teď ho praží pohledem.

,,Pardon?" možná jsem se jen přeslechla

,,Umh..omlouvám se, j-jen jsem chtěl být milý a vám to dnes moc sluší slečno.." vyhrkne ze sebe nervózně

Jako bych oněměla. Nevím, co říct a co je horší, bojím se, co řekne Ander.

,,Je to moje slečna, takže kdybyste laskavě..." zvýší hlas

,,Dám si krevetový salát a jahodový sorbet prosím" přeruším ho dřív než řekne něco, co by neměl

,,Jasně, hned to bude" odvětí a rychle zapluje do kuchyně

Podívám se na Andera a na stole mu stisknu ruku, aby se uklidnil.

,,Nedělej z toho zase něco, co to není, zlato.. prosím" zašeptám

,,Copak jsi neviděla, jak po tobě jel, už jsem měl chuť m.." zatne pěst

,,Andere prosím, jen si chci užít den s tebou, bez hádek. Přece ho tímhle nechceš pokazit" napomenu ho smutně

,,Máš pravdu, omlouvám se" řekne už klidným hlasem a vezme mojí ruku to té svojí