Ztracená

27. Chapter

Kira

Probudila jsem se s hroznou bolestí hlavy. Nic jsem si nepamatovala. Pomalu jsem se posadila a zjistila že jsem někde v nějaké místnosti. Všechno tu bylo bílé. Poznala jsem že jsem asi v jejich takzvané nemocnici. Alespoň něco tady mají v normálních barvách, pomyslela jsem si. Za dveřmi jsem uslyšela kroky. Rychle jsem si lehla zpátky na provizorní postel a dělala že spím. Do místnosti vešel nějaký muž. Poznala jsem to podle těžkých kroků dotyčného. Muž vešel do pokoje a přešel k posteli na které jsem ležela. Cítila jsem jak se postel prohnula. Pootevřela jsem jedno oko a podívala se na záda dotyčného.

"Ach Kiro.... Co se to s tebou stalo?" 

Po hlasu jsem poznala kdo to je. 

Strýc.

Otevřela jsem oči a otočila se na něj.

"Co by se se mnou mělo stát?" zeptala jsem se.

Strýc se na mě otočil a věnoval mi smutný úsměv.

"Co se stalo v aréně? Jakoby jsi to nebyla ty! Začala jsi používat oheň a ......"

"Počkej, počkej. Co jsi to říkal?" zeptala jsem se ho nechápavě.

"Říkal jsem že jsi použila oheň a ...."

"Já jsem použila oheň? To není možné. Vždyť jsem byla v bezvědomí!!" začala jsem vyšilovat.

Byl moment ticha. Nakonec jsem se strýce zeptala. 

"Co se tam vůbec stalo? Nic si nepamatuju" zeptala jsem se strýce.

"No  nejdřív jsi začala mluvit úplně jiným hlasem než je tvůj. Pak jsi začala hořet. Začala jsi se mnou bojovat a musím přiznat že jsi mě dostala na kolena. Potom jsi se pomocí ohně dostala nahoru na balkón za Velmistrem vzala jsi mu ten stroj co vyvolává elektrošoky a rozbila jsi ho. Čímž jsi uvolnila všem naše elektrošoky a všichni vězni utekli." řekl asi na jeden nádech strýc.

"Jo a abych nezapomněl z té Lokiho přítelkyně jsi vysála život"

"COŽE?!?! JAK JSEM TO VŮBEC DOKÁZALA?!?!" začala jsem vyšilovat.

"Nevím prostě jsi k ní přišla chytla ji za krk, zvedla ji a začala jsi z ní vysávat život" řekl s úsměvem.

"Jak můžeš být tak v klidu?!?! Právě jsem zabila člověka!! " začala jsem pomalu brečet.

"No vyřešilo to nás problém. Beatrix je mrtvá a Loki je zase při smyslech" odpověděl klidně.

"Kde je teď?" zeptala jsem se s úmyslem jít za ním.

"Je na ošetřovně. Pokoj hned vedle. Trošku jsi ho přetáhla stolem" řekl strýc a než stihl něco namítnout vyběhla jsem z pokoje a namířila jsem si to hned vedle.

Rozrazila jsem dveře a rozhlédla se po pokoji. Uprostřed byla na zemi provizorní postel a na ní ležel otec. Pomalu jsem přešla k němu a sedla si na zem vedle něj. Vypadalo to že ještě spí.

"Já.... Omlouvám se otče. Omlouvám se že jsem té trefila stolem... A že jsem zabila Beatrix" řekla jsem mu s hlavou skloněnou k zemi.

"Měl bych ti spíš poděkovat" ozval se hlas vedle mě.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se otci do očí. Koukal se na tak jako nikdy. Jakoby přímo zbožňoval moji přítomnost. Nerozuměla jsem tomu.

"Proč by jsi mi měl děkovat za to že jsem té trefila stolem a zabila mi přítelkyni?" zeptala jsem se ho nechápavě.

"Nevšiml jsem si že mi jenom ovládala mysl. Kdyby jsi ji nezabila tak by jsem se z toho asi nikdy nedostal. A neboj se. Ten stůl jsem si zasloužil" řekl mi a začal se smát.

Já se k němu přidala. Když jsme se smát přestali jenom jsme na sebe koukali.

"U Odina jsem na tebe tak pyšný. A hlavně jsem šťastný že jsi v pořádku" řekl mi a přitáhl mě do své náruče.

Po nějaké době jsme se od sebe odtáhli. V tu chvíli jsem si vzpomněla.

"Otče musím ti něco říct"

Jenom pokývl hlavou aby jsem pokračovala.

"Beatrix byla poslaná od Thanose!! Což znamená že teď letí sem!! Musíme  odtud pryč!! " řekla jsem naléhavě.

Otec se nad zmínkou Thanose zvedl a zamířil ke dveřím.

"Musíme najít Thora a okamžitě zmizet!! " řekl a rozrazil dveře.

Ehm ehm.... Můžete začít ukamenovávat. Ano vrátila jsem se. Sama tomu nemůžu uvěřit. Potřebovala jsem pauzu. A asi ještě bude. Ale někdo mě dokopal aby jsem napsala alespoň jednu kapitolu.(☞ ͡ ͡° ͜ ʖ ͡ ͡°)☞HeplyBro.Kdy vyjde další kapitola? To nikdo neví. Ani já.
Uvidíme se prostě.

Bye bye!!

-mravenecek_susenka-