Ztracená

7. Chapter

/Loki/

Nechci jí ukázat co jsem zač. Ani ji nechci ukázat co je nejspíš ona. Podle mě to musela zdědit. Nechtěl jsem na ni křičet ale když se mluví o mém původu jsem na to háklivý a dokážu lehce vybouchnout. 

/Thor/

"Je ta holka určitě jeho dcera?" zeptala se zrzavá žena.

"Beztak to je zase jen nějaká holka kterou okouzlil." odpověděl s nezájmem kovový muž.

"Ta holka se jmenuje Kira a je to jeho dcera. Poznal jsem se ji podle toho že na sobě měla náramek který ji Loki dal." vysvětlil jsem všem přítomným.

"Jak se tady vůbec dostala?" zeptal se lukostřelec. 

"Můj bratr má už spoustu dětí a každé z nich udělalo chaos. Odin neboli můj otec chtěl zabránit dalšímu chaosu proto chtěl Kiru zabít ale má matka se jí zastala že v ní vidí dobro a že nebude jako ostatní Lokiho potomci. Odin se ji tedy rozhodl poslat na vaši planetu ale Lokimu a Sigyn neřekl že ji pošle tady. Takhle se u vás ocitla." dopověděl jsem a podíval se na obličeje ostatních. 

"Kdo je Sigyn?" zeptala se vdova.

"Sigyn byla Lokiho žena a Kiřina matka. Ale při útoku ledových obrů na Asgard zahynula. Loki to nesl dost těžce. Nejdřív přijde o dceru a pak o manželku." dopověděl jsem.

"A jak to Kiřino zmizení zvládal?" zeptal vědec.

"Nesl to velice těžce. Kiru si zamiloval už od prvního pohledu. Hledal ji dnem i nocí. Prošel skoro všechny světy. Skoro všichni ho chtěli zabít ale on se nedal. S tím omámením to je pravda. Měl jiné oči. Ale když jste ho přivedli měl je jiné. Měl je svoje. Dokonce zavřel i tu bránu. Podle mě ho z omámení vyvedla ona. To ona je jeho slabina." dořekl jsem svůj dlouhý monolog.

"Takže teď co s ním uděláme?" zeptal se muž se štítem.

"Podle toho co tady Thor řekl myslím že by jste si ho mohl vzít na Asgard." řekl jednooký muž který právě přišel do místnosti.

"Jak?..."

"Odposlech pane Bartone" odpověděl jednooký lukostřelci.

"Myslím si že by to šlo" řekl jsem krátce.

"Kdy si ho můžu odvést?"

/Kira/

Už tady sedíme asi dvě hodiny a jsme potichu. Najednou si něco uvědomím. Já jsem zapomněla na babičku!! Musí mít teď strach. 

"Ooo nee" řekla jsem potichu ale Loki to zřejmě slyšel.

"Co se stalo?"

"Ale nic" odvětila jsem krátce.

Už se mě na nic neptal a byl dále potichu. Až se odsud dostanu musím za ní jít. Po chvíli mlčení se otevřeli dveře od místnosti a dovnitř vešel ten chlápek s páskou přes oko a ten blonďák co mě chytil.

"Dohodli jsme se že vás pošleme na Asgard pane Loki a vás Kiro pustíme zase na svobodu." řekl ten jednooký pirát.

"Dobře" řekla jsem prostě a pirát otevřel dveře od cely. Oba dva jsme se s tátou na stejno postavili a vydali jsme se ke dveřím cely. Loki se na mě díval s opovržením. Vím že to jenom hraje ale stejně to zabolelo.

"Loki nemusíš předstírat že to není tvá dcera. Všechno jsem jim řekl." prohlásil ten blonďák.

"Ty taky všechno musíš vyžvanit že?" řekl mezi zuby Loki. Pak se ale uvolnil a šli jsme dál několika chodbami až ven.

Tak po dlouhé  době kapitolka!! Doufám že se vám líbí a že stále čtete tento příběh i když tu mám hodně velké pauzy. Tak tedy všem kteří tu zůstali děkuji. Jo a abych nezapomněla hrozně vám děkuji za 100 přečtení!! Já jsem si říkala joooo tohle nikdo číst nebudeeeee. A ono jo!! Děkuji vám tedy a zase brzy čauuu!!!

PS: U téhle písničky jsem to dělala.