Ztracená

13. Chapter

Kira

On vyskočil! Ale ne! Teď jsem tady sama a absolutně nevím jak se ta věc řídí. Začala jsem se pomalu řítit k zemi. Vlastně do moře. Vyskočila jsem z úkrytu a podívala se ven kde jsem pod sebou viděla jinou loď. Byla menší a na ní byli všichni. Táta byl u kormidla a řídil. Najednou loď cukla a já jsem vypadla z toho jakoby okna. V čas jsem se ale chytla nějaké věci a nehodlala se pustit. Byla jsem tak vyděšená že jsem nedokázala ani křičet. Po chvíli jsem uslyšela křik mého jména ale já jsem se už nedokázala udržet a pustila se. Z očí se mi zpustili slzy a já padala do moře. Viděla jsem tátu jak se ke mě s lodí blíží ale už to nestihl. Ponořila jsem se pod vodu a zavřela oči.

Loki

Thor mě shodil s lodi a já dopadl na jinou. Na Asgardskou loď o něco menší ale rychlejší. Po chvíli se objevil na palubě Thor i s tou jeho Jane. Fandral mi předal řízení a skočil na lodě ostatních pro teď nepřátelských lodí. Rozletěl jsem se k jedné skále kde byl průchod do planety kde se nacházeli temní elfové.

"LOKI?!" zakřičel na mě Thor. 

Já jsem se na něj podíval a on ukázal na řítící se loď elfů a na ní z boku visela postava. Ihned jsem poznal že je to Kira. KIRA!!

"KIRO!!" zakřičel jsem na ní a letěl jsem k ní.

"KIRO HLAVĚ SE NEPOUŠTĚJ!!!" zakřičel jsem na ní ale ona se pustila. Letěla dolů do moře.

"NEEE!!"

Kira spadla do moře a mě se podlomila kolena. Zhroutil jsem se na zem a začal brečet. Skoro nikdy jsem nebrečel ale Kiru jsem měl opravdu rád. Byla to jediné co mi po Sigyn zbylo. Ale i tak mi přirostla k srdci už když se narodila. Thor ke mě přišel a přisedl si ke mě.

"Loki to bude v pořádku. Už je na dobrém místě" řekl smutný Thor a objal mě kolem ramen.

"NE UŽ NIC NEBUDE DOBRÉ!! STRATIL JSEM VŠECHNO!!" zakřičel jsem na něj.

"Loki? Thore? Na to by jste se měli podívat!!" řekla najednou Jane a Thor se zvedl ze země. 

Přišel k okraji a tam jako by se mu rozzářili oči.

"Loki honem pojď sem!!" řekl Thor a já se neochotně zvedl. 

Přišel jsem k okraji lodi a podíval jsem se dolů. To co jsem tam viděl mi vyrazilo dech a zároveň rozzářilo.

Uviděl jsem Kiru jak běží po vodě a ta pod jejím krokem zamrzá. Byla rychlá jako naše loď což bylo hodně. Po chvíli se na nás podívala a já viděl že její oči svítí bíle.

"Kiro" řekl jsem potichu.

Ihned jsem přišel ke kormidlu a mířil si to přímo k ní. Už jsme byli dost blízko na to aby na ni Thor dosáhl. Na Kiře bylo vidět že je unavená. Thor ji chytil za ruku ale odletěl na druhou stranu lodi. Koukal jsem na to vyjeveně a nevěděl co mám dělat.

"Vem to řízení!!" řekl jsem Thorovi.

Thor řízení vzal a já sem šel ke Kiře. Natáhl jsem k ní ruku a ona se na mě podívala.

"Kiro. To jsem já. Loki. Vrať se k nám. Chytni se mě." řekl jsem naléhavě. 

Ale ona na mě jen koukala těma bílíma očima.

"Kiro. Vrať se. To jsem já. Táta". 

Když jsem řekl to poslední slovo její oči se změnili zpět na modré. Chytla se mé ruky a já ji stáhl k sobě. Ona jen unaveně zakňučela a usnula. Vzal jsem ji do náruče a odnesl na menší lehátko. Položil jsem ji vedle spící Jane která znovu upadla do bezvědomí. Pak jsem přišel zpět ke kormidlu a letěl k portálu.

Ahoj, ahoj, ahoj!! Jsem na živu ještě mě korona nezabila což se vážně divým. Omlouvám se že to tak dlouho trvalo ale znáte to. Škola. Ty učitelky se snad pomátli!! Budu se teď více snažit vydávat kapitoly. Prostě jak to půjde no. Takže se mějte a přežívejte!! Bye bye!!

-marvenecek_susenka-