Ztracená

11. Chapter

Takže rozhodla jsem se vydat dneska kapitolu protože naše Kira má dneska svátek takže why not? :D

Kira

Před hlavními dveřmi stála stráž která nám je následně otevřela. Vešli jsme do obrovské místnosti celé ze zlata. Co také čekat když je celý hrad zlatý. Na druhém konci byl velký trůn a na něm seděl nějaký zašedivělý děda. Nepatrně jsem se uchechtla a šla dále směrem k dědečkovi. Těsně před ním se otec se strýcem uklonili proto jsem to po nich zopakovala. Děda nám pokynul rukou aby jsme se zase postavili a propaloval mě pohledem. O co mu jde?

"Co zde pohledáváš děvče?" zeptal se mě přísně šedivous. Jo to teď bude jeho přezdívka. 

Než jsem cokoliv stačila říct odpověděl za mě táta.

"Přivedl jsem ji tu a od teď tady bude žít" řekl prostě šedivousovi.

"A co je zač?"

"To už nepoznáš ani svou vnučku?" zeptal se s úšklebkem táta. 

Já jsem se zarazila. Jak že mě to nazval? Vnučka? Takže šedivous je můj děda?! No potěš koště!

"Ona tady nemá co dělat! Stráže. Pošlete ji zpět na Midgard!" zakřičel a z poza sloupů se vynořilo několik stráží. 

Táta se ale přede mě postavil a z ničeho nic se mu v ruce objevili dýky. Postavil se do bojového postoje a byl připravený k boji.

"Ne!! Už tě nenechám mi vzít mou dceru!!" zakřičel na šedivouse. 

Téhle přezdívky se asi nezbavím. Co mě nejvíc zaujalo byli zaražení stráže i samotný šedivous. Nechápala jsem proč. Už asi dobrou minutu byli zaražení. Po chvíli se rozrazili dveře na levé straně z kterých vyšla krásná žena. Měla na sobě tmavě modré šaty na hlavně menší korunu. Asi královna.

"Co se to tu děje?" zeptala se ona žena a zastavila se pohledem na mě. 

Proč na mě tak všichni koukají?

"Kiro" řekla žena přiběhla ke mě a objala mě.

 Absolutně jsem nechápala co se to tu děje. Stála jsem tam zaraženě ještě chvíli ale pak jsem jí objetí oparně objala. Cítila jsem že ji znám. Ale nemohla jsem si vzpomenout od kud. Po chvíli se ode mě odtáhla a podívala se mi do očí.

"Chyběla jsi nám tu" řekla mi a usmála se.

"Nechci být nějak neslušná ale my se známe?" zeptala jsem se ji.

"O ano promiň asi si nic nepamatuješ. Jsem Frigga. Tvoje babička." řekla mi s úsměvem. 

Po chvíli jsem se na ni také usmála a ona se vydala k šedivousovi. Takže tohle je král s královnou. Okej?

"Teď zpět k tomu co jste probírali." řekla Frigga a usmála se.

"Musíme poslat Kiru zpět na Midgard" řekl šedivous.

"Cože?! Ne v žádném případě! Je to naše rodina a nenechám tě aby jsi ji poslal znovu pryč! Víš jak to dopadlo minule!" řekla Frigga a šla směrem k nám. 

Postavila se za nás a to znamenalo že je s námi. Šedivous jenom otevřel pusu že chce něco namítnout ale pak ji znovu zavřel. Začal přemýšlet a my jen napjatě čekali.

"Dobře tedy ale jestli rozpoutá chaos tak už vyjímky dělat nebudu." řekl nakonec šedivous a já se v duchu zaradovala.

"A ještě něco" a sakra. To tak jednoduché nebude.

"Protože si nejsem jistý jestli ji můžu věřit dám ji na nějakou dobu do vězení. Bez vyjímek" řekl na konec šedivous. 

No super. Jako by mi to nestačilo už na Zemi.

"To nemyslíš vážně?!" vykřikl Thor a podíval se nevěřícně na šedivouse.

"A Loki půjde s ní. To co jsi spáchal na Zemi nejde jen tak odpustit. Odsuzuji tě do vězení. Na doživotí." řekl rázně šedivous a podíval se na mě a na tátu. 

Já jsem se podívala vyděšeně na tátu a on zase na mě. Přišli k nám stráže a odvedli nás do podzemního vězení. Místo mříží tam bylo silové pole přes které nešlo uniknout. Šoupli nás tam a odešli.