Mladému páru bohů se narodí dcera. Ale bohužel se ztratí. Co když mladá dívka jménem Kira se dozví co je zač a čeho je schopna? Podaří se ji najít rodiče?
Jeli jsme společně na jeho koni a měli jsme namířeno do paláce. Byl to krásný pocit. Zase sedět na hřbetu koně jet kolem lesa zpět do města. Když už jsme se blížili zpět měla jsem takový divný pocit. Když jsme vjeli do města tak se na mě všichni obyvatelé koukaly vyděšeně, pohrdavě a nebo radši utíkali do svých domů. Nad tím jsem jen sklopila hlavu a povzdechla si. Koutkem oka jsem zahlédla jak se otec na všechny mračí. Po nějaké době jsme přijeli do paláce. Seskočila jsem z otcova koně a šla jsem společně s ním ho dát do boxu. Když jsme přicházeli ke stájím slyšela jsem známé řehtání koní. Vešli jsme do stájí a já viděla po dlouhé době mého koně. Našla jsem ho jednou v tom lese na jedné louce. Byl zraněný tak jsem ho vzala do paláce a ošetřila. Od té doby jsme ti nejlepší přátelé. Je to hnědák s jizvama na hlavě. Přišla jsem k němu a pohladila po čumáku.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Ahoj Sottovento" promluvila jsem na něj.
Jenom spokojeně odfrkl a naklonil ke mě víc hlavu.
"Ten je tvůj?" zeptal se mě otec.
"Ano. Našla jsem ho raněného na louce" odpověděla jsem mu.
"A jak se jmenuje?"
"Sottovento" řekla jsem s úsměvem.
Když otec odvedl jeho vraníka do boxu odešli jsme do paláce. V hlavní síni mě přivítal můj kocour Pumík. (@Admeti? :>)Byl ještě kotě když jsem ho našla opuštěného. Začala jsem se o něj starat. Když nad tím tak uvažuju tak Sottovento a Pumík jsem mí jediní přátelé. Nikdo se nechtěl přátelit s dcerou boha lsti a lží. Vzala jsem Pumíka do rukou a začalo ho hladit.
"Ten je taky tvůj?" zeptal se mě otec.
"Jo. Jmenuje se Pumík. Našla jsem ho jako kotě" řekla jsem otci.
"A kde máš nějakou kamarádku?" zeptal se zvědavě.
"Tihle dva jsem mí přátelé. Pumík a Sottovento. Nikdo se totiž nechce přátelit s dcerou boha lsti a lží. Ale to nevadí. Oni mi stačí" usmála jsem se na něho.
On se jen pousmál a pohladil Pumíka po hlavě. On jen začal spokojeně vrnět a zavřel oči.
"Máš ještě nějaké zvíře?" zeptal se zvědavě otec.
"Vlastně dalo by se říct že ano. Právě se snažím ochočit hada ale moc mi to nejde." řekla jsem sklesle.
"Jako malý jsem si ochočil hada! Pomůžu ti s tím." řekl rozhodnutě otec.
Chtěla jsem mu na to něco odpovědět ale přerušil mě příchod strýce.
"Loki! Teď mi řekni kde je otec!!" řekl rozzlobeně strýc.
