Ztracená

16. Chapter

Kira

Došla jsme k tátovi a natáhla k němu ruku. Ten se jí chytl a já mu pomohla se postavit. Najednou jsme uslyšeli rány. Otočili jsme se směrem k tomu odkud zvuk vycházel a uviděli jak strýc Thor leží na zemi a do něho buší to monstrum z té cely tehdy na Asgardu. Táta se rozešel směrem k monstru a já začala bojovat se zbytkem elfů. 

"Neeeee!!!!!" zaslechla jsem. 

Otočila jsem se za tím zvukem a uviděla něco hrozného. Strýc seděla na zemi a kousek od něho ležel táta. Rychlostí strýcova blesku jsem doběhla k tátovi a klekla si k němu.

"C-Co se děje?!" začala jsem ječet.

Až potom jsem si všimla že tátovi teče z hrudníku krev.

"Ne. NE!!" zakřičela jsem.

"To je v pořádku. Ještě se uvidíme" řekl táta a zavřel oči.

"NEE!!!"

Objala jsem tátovo teď už bezvládné tělo. 

"Ne to nemůže být pravda! Vždyť  jsme se našli až nedávno!" začala jsem brečet.

"Kiro. Bude to v pořádku." řekl mi strýc.

"NE!! UŽ NIC NEBUDE  V POŘÁDKU!" zakřičela jsem na něho.

"Pojď. Musíme jít." 

"Ne. Chci tu zůstat s tátou." řekla jsem s pláčem.

"Ne to nemůžeš. Je to tu nebezpečné a nemůžeš tady zůstat." řekl mi.

"Ale já chci být s ním!!" zakřičela jsem na něho znovu.

"Musíme jít" řekl mi a zvedl mě ze země do náruče. 

"NE!! NECH MĚ BÝT!! TATI!! TATI VSTÝVEJ!!" začala jsem do strýce bušit rukama ale pr něho to bylo jako by do něj bušila moucha.

Odešli jsme do nějaké jeskyně odkud jsme se teleportovali na Zemi. Tam mě odnesli do nějakého domu kde jsem měla celou dobu zůstat. A taky jsem tak udělala. Neměla jsem totiž vůbec sílu na to ještě něco dělat. Byla jsem vyčerpaná ale hlavně smutná. Byl to můj jediný rodič. A teď už nikoho kromě strýce nemám. 

Po tom všem jsme se vrátili na Asgard.

*O tři roky později*

Právě sedím spoutaná v kleci společně se strýcem. 

"Jak dlouho že už tady trčíme?" zeptala jsem se ho.

"Asi tak dva týdny" odpověděl mi.

Uslyšeli jsme nějaké skřípání. Najednou se pod náma klec otevřela a my začali padat. Těsně před zemí jsme se zastavili. 

"Hahahaha.... Thor. Syn Odinův. A Kira. Dcera Lokiho." řekl někdo koho jsem právě neviděla protože jsem k němu visela zády.

"Surtur. Syn.. běhny ty stále žiješ!" řekl nadšeně můj strýc.

"Aaha. Takže Surtur? Čekala jsem někoho více... hrůzostrašného." řekla jsem s úšklebkem.

"Já myslel že tě můj otec zabil nějak před milionem let!" řekl strýc. 

"Já nemohu zemřít ne dokud nenaplním můj osud a nezničím tvou Zemi." odvětil Surtur.

"Já jsem třeba o tobě ani neslyšela. Ani nevím jak vypadáš. Jseš nějakej....hybrit králíka a kočky? Protože jestli jo tak-" "Přestaň takhle mluvit!! A jak to že jsi o mě neslyšela jsem ten který rozpoutá Ragnarok a všechny vás zabije!! Do jednoho!! A už nebudeš mít nikoho!" začal se ďábelsky chechtat.

"Joo. Ale problém je že já už nikoho nemám. Takže mě už nějak neublížíš." odvětila jsem. 

"Až mou korunu ošlehne věčný plamen! Vrátím se ve své plné síle a zničím Asgard!!" 

Začali jsme se se strýcem otáčet takže jsem teď byla Surturovi čelem.

"Jeeežiši ty vypadáš. Myješ se vůbec někdy? Vypadá to že máš na sobě kousky zaschlé hlíny nebo co to je." řekla jsem s úšklebkem.

Surtur jenom pokýval hlavou ze  strany na stranu s naštvaným obličejem.

"A...Kde že ty máš tu korunu?" zeptala jsem se ho se zájmem.

"Toto je má koruna! Zdroj mé moci!" ukázal Surtur na takové divné rohy nebo co.

"Já myslela že je to obočí?" řekla jsem s kamennou tváří.

"Tak já si myslím že konec tlachání a my odcházíme. Jo a vezmeme si tvé koruno-obočí když dovolíš." řekl Thor a já věděla co následuje.

Přiletěl k němu Mjolnir a zpřetrhal řetězy. 

"Zabijte je!" zvolal Surtur a k nám se začali sbíhat různé nestvůry. 

"Tak tohle bude zábava" řekla jsem a  vytáhla si svoje dýky. 

Ano bojuju s dýkama jako můj otec. Ale ještě střílím z luku. Taky jsem se dozvěděla že umím ovládat vodu. To mi prozradil strýc. Že prý když jsem před třemi lety spadla z té lodi tak jsem se vynořila protože jsem použila element vody. Začali jsme tedy bojovat. Oháněla jsem dýkama kolem sebe a zabíjela ty divné stvoření.

"Heimdalle!! Otevři Bifrost!!!" zařval strýc ale nic se nestalo.

Najednou se otřásla zem.

"A dopr-"

Z nedaleké zdi vyletěl nějaký ohnivý drak nebo co.

"Chyť se mě!" zakřičel na mě strýc.

Přiběhla jsem k němu a chytla se ho. Vyletěli jsme na povrch téhle planety a letěli pryč.

"Heimdalle sakra!! Otevři ten podělaný Bifrost!!" zařvala jsem k nebi už rozčíleně.

Po asi třiceti sekundách se kolem nás utvořila duhová zář a my se objevili na Asgardu.

Dneska o trošku delší kapča. Doufám že se vám to líbilo a příští týden zase čauvees!! Protože musím ještě rychle napsat další kapitolu třetího příběhu a mamka mi dala limitovaný čas a já nestíhám. No tak já se loučím a přežívejte!!

Bye bye!!

-mravenecek_susenka-