Ztracená

10. Chapter

Kira

Ocitli jsme se ve velké zlaté kopuli kde uprostřed stál nějaký muž s tmavou plení ve zlaté zbroji.

"Vítejte Thore, Loki a Kiro." řekl ten muž ve zlaté zbroji.

"Jak víte jak se jmenuju?" zeptala jsem se překvapeně.

"Tohle je Heimdall Kiro je to ochránce všech devíti světů. Vidí všechno a všechny. Zná všechny. I tebe." vysvětlil mi táta.

"Devět světů?" zeptala jsem se nechápavě.

"To ti vysvětlím později" řekl táta s menším úsměvem na tváři.

"Jo a jinak těší mě" řekla jsem Heimdallovi a ten jenom přikývl. 

My jsme se rozešli směrem pryč z téhle kopule a já byla zvědavá co všechno ještě přijde. Sotva jsme vyšli z kopule uviděla jsem nádherný duhový skleněný most po kterém jsme teď šli. Když jsem se přestala kochat mostem a podívala se před sebe uviděla jsem obrovský hrad celý ze zlata. Byl nádherný. Vypadal jako píšťaly varhan. Ani jsem si nevšimla že se na mě s pobavením dívají Loki i Thor. Z ničeho nic mě začala neskutečně bolet hlava. Svezla jsem se na kolena a před očima mi proběhli různé obrazy. Jakoby jsem v dáli slyšela jak na mě někdo volá. Viděla jsem jak mě někdo nese v náručí a já vidím jen zlatou kopuli. Viděla jsem jak kolem mě tančili duhové paprsky. Viděla jsem zlatý hrad a byla jsem někým nesena. Ten někdo byl můj otec a běžel směrem od hradu. Pak jsem se ocitla v náručí matky. Po chvíli mě bolest hlavy přešla a uviděla nad sebou sklánějícího se vyděšeného Lokiho a Thora. Pak mi to docvaklo. To co jsem právě viděla byli vzpomínky. Vzpomínky na své malé já.

"Vzpomínám si" řekla jsem.

"Cože?" zeptal se ještě se strachem otec.

"Vzpomínám si. Duhové čáry, zlatá kopule, zlatý hrad, ty, mamka." řekla jsem splašeně. Thor a Loki na mě jenom překvapeně a zároveň vyděšeně hleděli.

"Pojď zavedu tě do komnaty." řekl nakonec táta a zvedl se.

Thor se zvedl taky a já se o to alespoň pokusila ale když jsem se postavila zamotala se mi hlava a zase spadla na kolena. Loki si toho všiml přišel rychle ke mě vzal mě za ruku a my se z ničeho nic objevili ne úplně jiném místě. Podívala jsem se překvapeně na tátu a ten se jenom ušklíbl.

"A to není vše co umím." řekl a pomohl mi se zvednout. Hned na to tu přilétl Thor se svým kladivem. Jenom jsem se na něj vylekaně koukla ale pak se ušklíbla a řekla jednoduchou urážku.

"Magie je lepší" řekla jsem a vyplázla na něj jazyk.

"Heeej!!" křikl po mě Thor ale to už jsme se s Lokim smáli.

"Hlavně si s ním neubliž protože kladívko je velmi mocná zbraň!! Hřebíky se ho bojí." řekla jsem a s tátou jsme se rozesmáli ještě více.

"A ty hřebíky jste vy!" řekl uraženě Thor ale já se nedám odradit.

"Leda tak v tvým snu protože v realitě jsi ten hřebík ty!" řekla jsem mu sebevědomě. S tátou jsme si plácli a smáli jsme se na celé kolo.

"Toto kladivo dokáže pozvednout jedině ten kdo je hoden." řekl vítězně Thor a myslel si že má vyhráno. 

Ale neměl. Táta se na mě se smíchem v obličeji podíval a čekal co odpovím. Já jsem se jenom ušklíbla a otočila se na Thora.

"Tak to by mě zajímalo jak to že jsi ho vůbec pozvedl." řekla jsem s vážností ale ta dlouho nevydržela. 

                                                                                                                                                                                                     S Lokim jsme se začali smát až nás bolelo břicho.

"Tady se původ nezapře" řekl na konec s porážkou Thor.

"Hele já jsem spokojená s mým původem." řekla jsem a trochu se na něj zamračila.

"Jde poznat že je to moje dcera" prohlásil táta a usmál se na mě. Po té jsem se rozešli směrem ke vchodu hradu. 

Taaaakže dneska docela nezáživná kapitola ale ještě pár a alespoň trošku se to rozjede. Těm kteří mají ještě se mnou trpělivost tak děkuji a já se jdu vrhnout na další příběhy. Tak zatím ahojky!

PS: V tom videu je náš pozdrav s dvěma mýma kámoškama- 0:46

-mravenecek_susenka-