Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 9.

Hnědovláska, která za tím stolem sama seděla, byla oblečená ve společenském, elegantním oblečku a působila profesionálněji, než Emily doufala.

Popravdě modlila se, aby místo sekretářky narazila na noční hlídače, díky jejím mokrým vlasům a vyzývavého oblečení, schovaného pod kabátem věřila, že by je zvládla lépe.

Tahle firma ale bohužel vypadala, že funguje i v noci.

„Promiňte slečno, přejete si...?"

Recepční zareagovala téměř okamžitě, když se Emily přiblížila k jejímu stolu.

Ta se jenom snažila zachovat chladnou hlavu a držet se původního plánu.

Snažila se zalovit v paměti a vzpomenout si, jak se většinou tvářily ve filmech šlapky, když se chtěly dostat někam, kam neměly.

Nakonec vykouzlila celkem arogantní a povolný výraz a co nejlaciněji se opřela o konec stolu.

Pořád ale věděla, že se nemůže chovat jako úplná kurva, pokud si Morgan, nebo kdokoliv jiný objednávaly holky na jednu noc, určitě to dělali víc na úrovni.

Jak by taky ne. Když byl člověk arogantní a ještě prachatej, všechno bylo hned jednoduší.

„Mám tu domluvenou schůzku."

Naštěstí ve svém šatníku nenašla oblečení, které by vyloženě budilo pocit, jako kdyby byla děvka.

Recepční jenom nakrčila nos a falešně se usmála.

„Je mi líto slečno, ale o žádné schůzce v těchto hodinách jsem nebyla informovaná."

Mluvila jako stroj, jako předem nacvičený stroj, což znamenalo, že nebude snadné ji přesvědčit.

„Tak to asi nedáváte dobrý pozor, ale pokud je to opravdu nutné, zatelefonuji panu Morganovi a sdělím mu, že neumíte dělat svoji práci a zbytečně mě zdržujete, nebude moc nadšený, až zjistí, že jsem kvůli vaší drzosti odešla."

Emily na sebe byla hrdá. Její hlas zněl normálně a měla pocit, že jí to ta ženská možná i zbaštila.

Doufala, že mají z Morgana jeho zaměstnanci takový respekt, že by ani nechtěli pokoušet jeho trpělivost.

Naštěstí ale měla pravdu. Recepční si ji sice chvíli prohlížela vražedným pohledem, ale po pečlivém zvážení svých možností nakonec usoudila, že nehodlá riskovat, aby ji o práci připravila taková flundra.

„Pan Morgan má kancelář ve čtrnáctém patře."

Pronesla nakonec a pokynula k výtahu.

Emily se jen usmála a snažila se co nejrychleji dostat z jejího dosahu.

Přicházela o drahocenné minuty a pořád ještě nevymyslela plán, jak se potom hodlá nenápadně vypařit zpátky na parkoviště, bez toho aby si získala nechtěnou pozornost.

Když vyjela do čtrnáctého patra, zkontrolovala, jestli nikdo není na chodbě a poté se pomalým krokem vydala hledat jeho kancelář.

Pokud by ji někdo objevil, ještě pořád mohla zahrát celkem přesvědčivé divadýlko, ale až bude šmátrat Morganovi v kanceláři, teprve tam půjde do tuhého.

Jestli byli tihle lidé opravdu schopní toho, o čem se psalo v té složce, Emily lezla do opravdu velkých problémů.

Pašování drog byla jenom špička ledovce.

Když se konečně ocitla před dveřmi, které hledala, musela se podivit nad tím, jak moc snadné to bylo. Celé patro bylo prázdné.

Až příliš jednoduché.

Pomyslela si Emily.

Ať už to mám z krku.

Potichoučku zatlačila na kliku a její dech se zrychlil, když si uvědomila, že tam klidně může sedět Morgan s pistolí a vyčkávat, až ji bude moct ustřelit hlavu.

Kancelář ale byla prázdná.

Emily na nic nečekala, zavřela za sebou dveře a vrhla se k počítači.

Morgan tu před několika minutami musel být, protože účet byl ještě nezablokovaný.

Což Emily ušetřilo polovinu práce, kdyby se totiž musela snažit odblokovat počítač, nejspíš by z toho zešílela.

Vědomí, že je ale v blízkosti ji málem zabilo.

Rychle najela na hlavní lištu a snažila se prohledat veškeré dokumenty.

Měl ale příliš složek a Emily se v ničem nevyznala. Nakonec to vzdala a rozhodla se, že musí prohledat šuplíky.

Kancelář byla mírně osvětlená z lampy, která stála v rohu, ale pořád toho bylo málo vidět.

Vytáhla z kapsy mobil a začala si na všechny papíry svítit.

Logicky ji mělo dojít, že pokud je přístup do jeho kanceláře tak nehlídaný, nebude mít veškeré důležité informace jen tak pohozené na stole.

Přeci jenom však našla něco, co upoutalo její pozornost.

Byla to složka lidí a firem, se kterýma Morgan v posledních pěti měsících uzavřel jakékoliv dohody, nebo smlouvy.

Tam by něco o Jasonovi možná najít mohla.

Popadla ji a ještě několik dalších papírů, zamkla počítač a zavřela všechny šuplíky.

Všechno vypadalo příliš snadně na to, aby to Emily jen tak prošlo.

Kdyby se nějak nepozorovaně dostala z budovy, druhý den by se nejspíš probudila ve svém pokoji, prošla by všechno, co získala, použila by to ve hledání, setkala by se se svým bratrem, usvědčila by ho, poslala by ho do vězení a vrátila by se ke svému dosavadnímu životu s vědomím, že pyká za všechno špatné, co kdy udělal.

Nikdy by už se nemusela zabývat svojí minulostí, nebo Christopherem Morganem. Nikdy by už nevkročila do téhle budovy a nemusela by přemítat nad tím, co zrovna Jason dělá, protože by věděla, že skončil.

Jenže, všechno bylo opravdu příliš snadné na to, aby to někomu tak nezkušenému a naivnímu prošlo.

Když totiž uslyšela Emily na chodbě hlasy, věděla, že je zle.

V ten moment věděla, že se odsud nedostane, že její bratr do vězení nepůjde a že se ve své posteli nejspíš už nikdy nevyspí.

Jediné, co bylo jisté jako facka, byl její konec.

Nebyla žádná naděje, že by se mohla schovat, žádné neviditelné místečko. Zbývaly ji pouhé vteřiny do okamžiku, kdy se ty dveře měly otevřít a někdo měl vejít dovnitř.

Zoufale stála na tom samém místě, omráčená a neschopná pohybu.

Tik. Tik. Tik.

Veškerá její odhodlanost se v ten poslední a osudný okamžik ale znovu začala probíjet nahoru.

Vždyť ona nechtěla umřít.

Rozhodně ne předtím, než by viděla Jasona.

Chtěla žít, a bylo jí jedno, že jenom pro pomstu. Pomsta bylo to, co ji do této situace dostalo a proto to muselo být také to, co jí mělo pomoct vyhrabat se ven.

Nevzdá to bez boje.

Život svojí matky možná vzdala, ale tohle nevzdá.

Statečně zvedla hlavu, rozhodnutá čelit čemukoliv, co mělo následovat.

A takhle tam stála, než se dveře s obrovskou ránou nerozrazily. 
-----------------------------------------------------------------