Popel a démant

Nejlepší večírek (6)

Vrátila se za pár minut s lahví své irské whiskey, kterou přechovávala v ložnici jen pro výjimečné příležitosti, v jedné ruce a houslovým pouzdrem ve druhé. Johna docela překvapilo, že zrovna dnes nechá Dora ten vzácný nápoj padnout – při tomhle počtu lidí zbývající obsah lahve na přípitek tak, tak vystačí. Na druhou stanu, čím jiným si připít s bandou Irů na počest jiného Ira?

Lawrence předvídavě pokynul klukům, aby donesli nízké sklenky s tlustým dnem, postavili je před hosty a Dora do nich zkušeným okem rozdělila zlatohnědou tekutinu.

Rafferty se postavil, zvedl svůj drink ke stropu a řekl: „Tak na tvoje narozeniny, brácho!" a všichni do sebe kopli whiskey, ani mládež nezůstala pozadu a přípitku se zúčastnila džusem.

Když se všichni zas usadili, vytáhla Dora z pouzdra housle: „S dovolením, vypůjčím si k téhle příležitosti skladbu jedněch vašich kolegů. Myslím, že se to hodí." a začala hrát.

Johnovi vteřinku trvalo, než písničku v téhle úpravě a beze slov poznal, ale v refrénu si už pro sebe bezděčně šeptal text: „But I'll miss you when you're gone, that is what I do. Hey, baby!And it's going to carry on, that is what I do. Hey, baby."

Než Dora dohrála, Lance obešel pokoj a znovu hostům naplnil vinné sklenky. Provedl to velmi tiše a nevtíravě, na první pohled proto, aby nerušil hudbu, ale John měl podezření, že spíš aby si společnost neuvědomila, jak je pomalu opíjena. Zjevně se s Dorou rychle sladili na stejnou vlnu a Johna najednou napadlo, jakým způsobem vlastně fungovalo Dořino první manželství a nikoli poprvé zalitoval, že medailéra Roberta Argylla nikdy osobně nepoznal.

„Tedy, to bylo hodně dobrý!" konstatoval uznale Rafferty a Dora se zaculila: „Tady Sherlock hraje ještě líp a na rozdíl ode mně i komponuje."

„To mi chcete tvrdit, že jste dva špičkoví muzikanti, kteří se přitom živí – ačkoliv dost dobře, jak jsem pochopil, něčím úplně jiným? Proč?"

„Máme skoro všichni v rodině sociální alergii. Nebýt toho tak nejslavnější rodinnou kapelou dneška mohla být Vernet family." rozesmála se.

„Sociální alergii? Snad fobii, ne?"

„Alergii, nesnášíme blbce a pak následuje výpadek filtru na pusu. Já mám ještě nejmírnější formu, ale musím přiznat, že vy jste moje nejpočetnější publikum od střední, kdy jsem musela hrát na školních recitálech."

„Na Vánoce tu bývá i víc lidí." ozval se ze svého místa v rohu John, který si nedokázal pomoct. Sherlock po něm hodil ostrý pohled, že na sebe upozornil.

„To je něco jiného, rodina pro mě není normální publikum." odpověděla Dora. Naštěstí od Johna odvrátil pozornost Tony Cotter se svou poznámkou: „Nám jsi vždycky zahrála."

„Však jste byli jen dva,.Pamatuju se, že jste po mně jednou chtěli zahrát „At last"."

„Naše nejoblíbenější, zazněla na naší svatbě."

„Já vím!"

„Ehm, na ten klavír se dá hrát?" vstoupil jim do řeči McKenna: „Myslím, jestli je naladěný."

„Jo, je v dobrém stavu – na to že na něj hrajou převážně děti."

„A myslíte, že bych mohl ... mohl zahrát „At last"? A vy se můžete přidat."

„Máte na mysli s houslemi, protože na Ettu Jamesovou v žádném případě nemám a písničky, co jsou mimo můj rozsah, zpívám jen, když jsem hodně pod parou."