Popel a démant

Žhavé zprávy (4)

Po další hodině klikání na odkazy se John vůbec nedivil, že se jejich klient zhroutil. Cotter snad ze všech článků vycházel jako padouch. V té nejmírnější verzi jen ukradl popel svého manžela, ostřejší články z něj dělali zlatokopa, co ukradl „právoplatné rodině" její dědictví a ti nejdrsnější senzacechtivci ho rovnou obvinili ze Slatteryho smrti.

Doktor ještě seděl u počítače s obličejem v dlaních, když se Sherlock zas chopil telefonu: „Jo, tak už jsme to četli a je to pohroma. Ovšem musíš nám věřit, že my jsme do médií nic nevypustili."

„Já vím a omlouvám se, že jsem v první chvíli tak hloupě vystartovala." ozvalo se mobilu: „Měla jsem si okamžitě uvědomit, že taková publicita je pro vaše pátrání nežádoucí, ale když jsem viděla, v jakém je Tony stavu ..."

„Viděla?"

„Jo, mám oba Cotterovi tady. Hannah bratra nacpala do auta a odvezla sem, dřív než je reportéři oblehli v jeho bytě. Teď jen doufám, že se neprofákne, že je mám v hostinském pokoji."

„To záleží, kdo všechno o tom ví."

„Krom osazenstva mé domácnosti jen vy dva. Hannah to nikomu neřekla, ani tomu jejich právníkovi McFarlanovi ne. A svoje děti osobně uškrtím, jestli jen ceknou někde na Twitteru nebo Facebooku."

„Tohle mi udělalo čáru přes rozpočet. Přemýšlím, jaký kurz teď zvolit."

„Hm, možná byste se mohli otočit tady. Tony by snesl názor doktora a taky nějaké ujištění, že z tohohle marasmu vede cesta ven. Jestli jsem v pondělí klasifikovala jeho stav jako „na prášky", tak dnes už je definitivně „na mašli". Tohle může být ten rozhodující moment, kterého jsem se bála."

„Něco ve stylu: co tě nezabije, to tě posílí?"

„Spíš, co tě nezabije, to tě přizabije. Dojeďte a pomozte mi trochu zklidnit situaci."

Tak se ani ne po dvanácti hodinách vraceli do Reigate. Dveře jim tentokrát otvíral poněkud vyjevený Ethan a polohlasně je informoval: „Je to děsnej mazec! Dořina agentka volala, že ten vobraz najednou všichni sháněj a nabízej za něj těžký prachy! Archie s Iris to začli sledovat a před hodinou už jsme byli na dvaceti tisících!"

„Etienne! Neplácej nesmysly!" ozvalo se za nimi. Dora stála ve dveřích do zahrady ve svém kuřáckém tvíďáku a tvářila se vražedně.

„Ale je to tak a teď už je to určitě víc."

„Jo, ale já z toho mám kulový! Všechny tyhle úžasný nabídky jsou určené zloději."

„Ale máš z toho publicitu!"

„Víš, co mi můžou s takovou publicitou. Jste tady docela rychle!" obrátila se konečně k Johnovi a svému bratranci.

„Vzali jsme si taxi, zněla jsi dos naléhavě!" opáčil Sherlock: „Tak kde je schováváš?"

„Hannah spí v pokoji pro hosty. Vypadala chudinka tak vyčerpaně, že jsem jí podstrčila do čaje trochu Benadrylu." pak se významně odmlčel: „Na Tonyho nezabral, rozhodně ne dost, aby usnul. Přinejmenším je natolik grogy, že nemá energii provést nějakou blbost."

„Kde ho najdem?" zeptal se John a Dora kývla hlavou směrem k průchodu do obýváku.

Jejich klient seděl v křesle nejblíž krbu a John by ho málem nepoznal. Už když k nim dva dny zpátky přišel, působil unaveně a nešťastně, ale dnes to byla jednoduše troska.

Ačkoliv byl normálně stavěný, kolem šesti stop vysoký, v křesle se úplně ztrácel, kůži měl šedivou, tváře neoholené, pod očima obrovské pytle a ruce, kterými přebíral od Lance hrnek s čajem, se klepaly.