Popel a démant

Nejlepší večírek (5)

Během jídla se začali hosté pomalu otřepávat, nechali si vysvětlit, co se vlastně stalo, uvolněně se tomu zasmáli a zase zahájili konverzaci.

„To bychom si mohli pamatovat, až nás zase budou někde nahánět, co kluci?" uchechtl se modrooký Dave Flint.

„Nojo, jenže tobě by nedali papíry ani na špuntovku Dave!" oponoval mu jeho starší kamarád.

„Jeden by čekal, že v takovým maloměstě bude boží klid, dyť tady má každej flintu jako v Americe!" postěžoval si Sweeny.

„Nezapomeň, že jsme jen kousíček za Londýnem. Kdo ví, kolik známých lidí tu má víkendový dům nebo tak něco." zareagoval blond zpěvák.

„No, my jsme tady vždycky skvěle relaxovali. Nikdo si nás nevšímal a nikdo nás tu nenaháněl. Tohle zažít Garett, tak jsem ho sem znovu už nedostal." ozval se Tony.

„To máš recht, kdyby se střílelo, tak byl brácha na podlaze první, nesnášel střílení. Ale tady se mu vždycky moc líbilo. Vzpomínám, jak vypravoval ..." spustila Rosalind.

John se opatrně podíval po Sherlockovi. Ten se tiše nimral ve špagetách, obličej zdánlivě skloněný k talíři, ale svýma pronikavýma očima rychle přeskakoval z tváře na tvář, aby mu neunikla žádná grimasa a žádná narážka.

Detektivův plán fungoval, šikovně usazení na kraji stolu, byli zapomenuti a parta přátel a známých se bavila, jako by tu s nimi nebyl žádný cizí element.

Jejich klient se překvapivě uvolněně rozpovídal. Dal k lepšíme několik historek z jeho a Garettových pobytů na Chlfieldu, jaký dojem na ně dům i jeho obyvatelé udělali, až nakonec hovor sklouzl k nemovitostem obecně.

„ ... jsme koupili ten dům v Portugalsku, doufali jsme, že z něj uděláme něco podobně osobitého, ale zůstalo to někde na půli cesty." vykládal Tony.

„Náhodou, je to tam útulný a nepřeplácaný!" ozval se Flint.

„Nám tam vždycky bylo dobře, ale měli jsme velké ambice, aby to tam vypadalo stejně výjimečně jako tady – jenže na to jsme tam asi netrávili dost času. Vždycky jen pár měsíců v zimě. Sakra, vždyť já tam nebyl ... hm víc jak pět roků! Má vůbec smysl, abych si nechával zimní útočiště, když stejně zůstávám celou zimu v Londýně?"

„Chceš ho prodat? Nedělej to! Gatty to tam měl hrozně rád!" oponovala Rosalind.

„To my oba, plánovali jsme, že až budeme starý, šediví dědci, odstěhujeme se tam natrvalo. A pak budeme popíjet víno na terase a okukovat zadky mladejm plavčíkům ... nemá smysl, aby to tam bez užitku chátralo!"

„Ještě to uvaž Tony, ale pokud se rozhodneš, tak to prosím neprodávej někomu cizímu. Domluvím se s bráchama, zaplatíme ti úplně normální tržní cenu, neboj. Rory má taky děti, třeba by bral prázdninový dům někde v teple."

„I já bych ho klidně koupil, vždycky jsem vám tohle hnízdečko trochu záviděl a když jsem dům na Mallorce po rozvodu nechal Viv, ..." nabídl Rafferty.

Diskuze o portugalské nemovitosti, porozvodovém vypořádání a partnerských vztazích obecně celou skupinu tak pohltila, že Sherlock už ani nepotřeboval předstírat zájem o své jídlo a mohl je sledovat naprosto nepokrytě.

John si nebyl jistý, zda bude všechno tohle plkání k něčemu dobré. Diskuze ho jen ujistila, že najít toho pravého životního partnera není zdaleka tak samozřejmé. Tři z přítomných Sheriffstreet Boys už byli rozvedení, Sweeny dokonce dvakrát i Rosalind přiznala, že za sebou mají s manželem vážnou krizi a stmelil je právě šok z Garettova náhlého úmrtí.