Popel a démant

Žhavé zprávy (1)

V tanečním studiu zastihli kompletní sestavu včetně Hannah. Ta se automaticky zvedla ze své stoličky, aby jim vynadala: „To neumíte klepat! A navíc je na dveřích cedulka Neruš ..." zmlkla uprostřed věty: „Aha, to jste vy dva! Máte něco nového? A stejně jste se mohli ohlásit."

„Dobrý den vespolek!" pozdravil s přehnanou zdvořilosti Sherlock a pokračoval: „Jednu novinku opravdu máme. Novináři už o té krádeži vědí – od nás ne, ale jeden reportér nás naháněl, s vlezlými dotazy, když jsme před chvílí opouštěli Scotland Yard. Očekávám, že vašeho bratra tuplem nenechají na pokoji."

„Och, k čertu!" Hannah se chytila za ústa a strašlivě zbledla.

„Proboha, Tony ... lidi, ... já musím ..."

„V pořádku Hanny, bež za ním. On tě teď potřebuje." řekl jí vysoký, kudrnatý tanečník a ostatní přikývli.

Hannah Cotterová ve spěchu popadla kabelku, sundala z háčku na zdi trenčkot a vyběhla ze studia, jako by jí za patami hořelo.

Sedm tanečníků Johna se Sherlockem obklopilo s nepřátelskými výrazy. Doktora to trochu znepokojilo.

„Jestli s tím máte něco společnýho vy vlezlej fízle ..." zavrčela dívka s dredy a tetováním na předloktí.

Sherlock neztratil hlavu a pomalu, postupně se podíval všem členům skupiny do očí: „Já? Nesnáším, když se mi tihle mediální supi pletou pod nohy, takže onen únik shledávám nesmírně nekonvenujícím."

Postoje celé skupiny se nepatrně uvolnily a John se rozhodl navázat: „Takže teď potřebujeme celou záležitost rozmotat co nejrychleji. A vy nám určitě rádi pomůžete, že?"

„Ale my nic nevíme." odpověděla drobná tanečnice s copem.

„To s dovolením posoudím já." oponoval Sherlock: „Vím, že jste v době krádeže byli všichni tady a Hannah na cestě do Dublinu. Hledám motiv a s tím byste i nápomocní být mohli."

„Myslíte, jestli třeba Tonymu někdo nevyhrožoval nebo tak? Těsně po Garettově smrti se objevily nějaký nadávky, ale to už je dávno. Hanny by se určitě zmínila, dělá si o bráchu děsný starosti." promluvil zas ten kudrnatý.

„Jaké nadávky?"

„Tak obecně, víte přece co napsala ta pyzda z Daily Mail. Tenkrát pár debilů napsalo na Tonyho profil nějaký hnusárny, jako že si buzny nic lepšího nezasloužej, ať chcípne taky a nějaký sprosťárny navrch.

Hanny takový příspěvky většinou smazala dřív, než si je stačil přečíst."

„Nějaké reakce na tu narážku z Daily Mail, že možná pan Cotter svému manželovi ublížil?"

„Vy tomu snad věříte? To je úplně švihlý!"

„Není podstatné, čemu věřím já, ale co si mohl někdo přebrat z novin."

„Tohle snad nikdo nemoh brát vážně. Tony by Garettovi nezkřivil ani vlas na hlavě." prohlásil mladík, který doposud mlčel. Menší, svalnatý s vyholenou hlavou, kterého pouze obočí a pihovatá tvář usvědčovaly, že je taky zrzavý.

„Nikdo, kdo Gattyho poznal, by mu nemohl ublížit. Byl strašně hodnej!" řekla dredovatá dívka: „Když sem poprvé přišel, se všema si podával ruku, jako by vůbec nebyl hvězda mezi nýmandama. Mysleli jsme, že je takovej kvůli Tonymu a Hanny, ale když jsme s ním pak dělali, ve studiu, na šňůře se Sheriffstreet Boys – vždycky všechny zdravil, za všecko poděkoval, furt ptal se jestli nezdržuje, nepřekáží.