Leanor Dawlishová nikdy nebyla nijak zvlášť statečná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že ji Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Jakýmkoliv náznakům nebezpečí se dál dlouhé roky vyhýbala a po škole ochotně zamířila do tepla a pohodlí kanceláře Minis...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Každý svatý má minulost. Každý hříšník má budoucnost."
— Oscar Wilde
***
Atrium Ministerstva kouzel se změnilo k nepoznání. Vzduchem se vznášely zlaté hvězdy, odnikud padal začarovaný sníh a Fontána kouzlených bratří byla obtěžkaná červenými střapatými řetězy. Prostor, kterým se jindy hemžily kouzelníci ze všech koutů Británie, dnes výhradně sloužil nejvybranější ministerské smetánce. Každoroční silvestrovský večírek byl v plném proudu a ani Leanor na něm nesměla chybět.
Dřív sem chodívala ráda. Šla s matkou nakupovat, vybrala si krásné šaty, hezky se namalovala a vyšla do společnosti, pyšníc se tím, že se díky své pozici u Popletala stala jednou z vybraných, kterým přišla pozvánka. Teď už jí to žádné potěšení nepřinášelo. Spíše počínající migrénu a neustálou potřebou konzumovat alkohol, aby otupila své smysly. Seděla na baru, daleko od všech, dívala se na dno prázdné sklenice a v uších jí hrála další písnička Celestiny Warbeckové.
„Neřekla bych, že tě najdu zrovna tady," ozval se jí za zády zvonivý hlas a ona se překvapeně otočila. Tonksová na ni upínala své zářící oči, oblečená do černých, upnutých šatů, které jí velmi slušely a kontrastovaly s jejími růžovými vlnitými vlasy. „Ale hádám, že to je jedna z dalších tvých změn, které jsem nestihla zaregistrovat."
„Nejsem si jistá, jestli je dobré, aby nás lidi viděli spolu," řekla Leanor s obavou, když se Dora posadila na stoličku vedle ní.
„To bych si skoro mohla brát až osobně," ušklíbla se, ale nevypadala nijak dotčeně, „nejsem tvoje milenka, Leanor, ale stará kamarádka ze školy, tak nebuď tak zbytečně vyplašená."
„Fajn," rezignovala unaveně a nechala si opět dolít. Zaregistrovala Nymfadořin upřený pohled s významně povytaženým obočím. „Co?" prskla podrážděně.
„Nic, jen si říkám, že kdybys byla bývala tomu pití přišla na chuť dřív, mohly bychom si v Bradavicích užít o dost víc zábavy," zazubila se a Leanor nad tím jen protočila očima. „A když už jsme u toho... řekneš mi konečně, proč jsi mě po škole odstřihla nebo budeš potřebovat ještě další rundu?"
To, jak náhle vytáhla tak vážné téma, blondýnku zaskočilo a značně znervóznilo.
„Vždyť už jsem ti říkala, že jsme se prostě jenom odcizily. Měla jsem na Ministerstvu hodně práce a nestíhala jsem odepisovat na každý tvůj dopis," pokusila se z toho vybruslit.
„Jo, to určitě," protáhla hořce Dora, „nejsem blbá, Nor. Jestli se mnou nechceš už nic mít, tak to řekni a já se ti přestanu vnucovat. Ale není od tebe fer, abys mě po těch společných letech v Bradavicích začala úplně ignorovat, bez jediného vysvětlení. Máš vůbec ponětí, jak moc jsem se kvůli tomu trápila? Kolik dlouhých nocí jsem se snažila přijít na to, co jsem udělala špatně?"
