Leanor Dawlishová nikdy nebyla nijak zvlášť statečná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že ji Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Jakýmkoliv náznakům nebezpečí se dál dlouhé roky vyhýbala a po škole ochotně zamířila do tepla a pohodlí kanceláře Minis...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Chtěla jsem své smutky utopit v alkoholu, ale ty mrchy se naučily plavat."
— Frida Kahlo
***
Dva muži seděli naproti sobě u stolu, oba v rukách svírali sklenky plné ohnivé whiskey, kterou ležérně popíjeli a o něčem přátelsky debatovali. Jeden z nich byl oblečený do ošuntělého hábitu, zatímco druhého zdobil draze vypadající vyšívaný oblek. Nezdálo se ale, že by je jejich rozdílný vzhled nějak trápil. Sirius Black byl nepopsatelně vděčný pokaždé, když ho jeho dobrý přítel, Remus Lupin, přišel navštívit.
Jejich rozhovor o tom, jak se daří Harrymu, náhle vyrušila nově příchozí Leanor, která vplula do kuchyně pro něco k snědku.
„Ahoj Remusi," pozdravila svého kolegu, zatímco druhého muže okázale ignorovala, jako už několik dlouhých dní. Remus jí pokývl na pozdrav a s úsměvem sledoval, jak opět odchází. Pak se, s o něco méně vlídným výrazem, obrátil na svého přítele.
„Co jsi jí udělal?" uhodil na něj okamžitě.
„Proč by to hned měla být moje vina?" ozval se dotčeně Sirius.
„A není snad?" Na to mu už nic neodpověděl a Lupin si unaveně povzdechl. „Leanor je pro řád důležitá, Siriusi, to přeci víš. Nemůžeme si dovolit ji ztratit," vysvětloval mu trpělivě, „takže ať už s ní zamýšlíš cokoliv, vzdej to."
„Nemám s ní žádné plány," bránil se chabě.
„Ale prosím tě, Tichošlápku," usmál se muž s medovýma očima, „ušetři nám oběma čas. Znám tě už dvacet pět let a ten tvůj pohled jsem v Bradavicích viděl už nejméně stokrát."
„Můj pohled?" zeptal se zmateně Black.
„Ten, který na ni házíš pokaždý když je poblíž," ušklíbl se. „Ale co pořád nechápu je... proč zrovna ona?"
„Já nevím," přiznal nejistě černovlasý muž po chvilce zamyšlení, „nedokážu si to vysvětlit."
„To ani já ne," souhlasil Remus tiše, „dost se odlišuje od tvých obvyklých typů."
„A tímhle myslíš zase co?" zamračil se Sirius podrážděně.
„Přiznejme si, že většina z tvých dam hlavu používala jen proto, aby jim nenapršelo do krku," řekl klidně a na rtech mu stále hrál nepatrný úsměv, „samy se za tebou honily a ty jsi se nikdy nemusel nějak extra snažit. Přišlo mi, že ti tyhle lehké úlovky jednoduše vyhovují," pohodil rameny, „ale s Leanor to takhle určitě nebude."
„Už mi není šestnáct, Remusi," připomněl mu netrpělivě, „tehdy mi šlo jen o to, jak ty holky vypadají, a jak moc snadné bude se jim dostat pod sukni. Ale teď je to jiné," povzdechl si.
