Winchester's mess

Part One

......Some people cry and some people die by the wicked ways of love;
But I'll just keep on rollin' along with the grace from the Lord above.....

Za oknem mrzutě uháněla zasmušilá nekonečná pustina. V rádiu hráli Led Zeppelin a Sam se nechával unášet myšlenkami na nedávnou autonehodu, na Maggie, na svého nedávno zesnulého otce.

Čas smrti: 20:47.

Ta slova mu bez přestání hrála v hlavě. Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Nikdy nebyl s otcem od doby, co odešel, zadobře. Vždycky mu přišlo, že středem pozornosti je jenom Dean. Dean ochránce. Dean voják. Dean, ten, který se umí postarat o rodinu.
Už měl pokrk toho, jak otec vždycky upřednostňoval jen Deana. Nedělal snad sám všechno, co bylo v jeho silách, aby chránil rodinu včetně otce samotného ? Nebýt jeho Dean by byl nespočetněkrát v maléru. Proč teda byl Dean v nějakém smyslu lepší než on sám. V Samovi vřel vztek. Potřeboval ty emoce ze sebe vybít.

,,Tak co, bráško, zase máš noční můry?" zeptal se žertovně Dean. Sam ani nepostřehl, že právě vjeli do města Sheridan, zatímco byl zaneprázdněn úvahami. Dean sjel k první benzínce, která je po cestě potkala, aby nabrali benzín. O svoje auto se staral snad lépe než o cokoliv či kohokoliv na světě. Krásně vyleštěný černý mustang v retro stylu. To bylo jeho.

„Berete kreditní karty?" zeptal se u pokladny. Vnitřek benzínky byl malý a nedalo se tam koupit skoro nic k jídlu či k pití vyjma kafe z automatu, který zažil lepší časy. Hlavní část tvořil jeden regál s vůněmi do aut a vodami do odstřikovačů a zbytek už jen dlouhý pokladní pult, který zdobily různorode tisky novin, jak místních, tak mezinárodních. Vše bylo takové omšelé, zaprášené, jako kdyby benzínka byla opuštěná a pán přišel obstarat jen Deana.

,,Ano, kreditní karty bereme" zahřímal podezřívavě pokladní. A taky měl proč. Dean a Sam sice měli dost práce, ale bez jakýchkoliv výnosů. Samozřejmě, že zde byly výnosy typu: bezpečné město, záchrana životů či vyřešení dlouhodobého problému, který sužuje Ameriku obecně, ale nebyli  u nikoho zaměstnaní, nikdo jim nevyplácel každý měsíc mzdu a nikdo jim už vůbec nediktoval pracovní dobu.

Jezdili od města k městu a hledali výstřední případy. Případy, které byly víc, než jen obyčejné vraždy. Případy, ve kterých docházelo k nadpřirozeným jevům, nevysvětlitelným úmrtím, či úmrtím za podivných okolností. Řekli byste, že toho moc nebude a pokud vůbec, tak už jen nedbalostí vyšetřování případného komisaře, který opomněl nějaký detail, který by vedl ke krásnému logickému řešení daného případu. Bohužel tak to nebylo.

,,Máš něco nového?" zeptal se Sam Deana, který zrovna usrkával ono pochybné kafe z automatu a projížděl místní noviny. Moc dobře se mu ten multitasking nedařil, a tak se na bílém tričku objevovalo více a více nahnědlých flíčků.

,,Právě, že vůbec. Je tu jen sebevražda mladé dívky na půdě." lámaně se vyjadřoval Dean, který se snažil nějak uchopit noviny, kafe, a zároveň ještě klíčky odemknout auto.

,,Sebevražda není nic závratnýho" podíval se na něj pochybovačně Sam:,,To není případ pro nás, ale pro policii."
,,Tak mi, bráško, vysvětli," řekl panovačně Dean:,, proč se našla na místě činu pouze hlava zemřelé?"

Sam nesnášel, když Dean chytračil a vyjadřoval se na jeho obyčejné otázky hrozně arogantně, jako kdyby to bylo samozřejmé a Sam to měl už dávno vědět, i přesto, že žádné noviny nečetl a jediný zdroj informací, který měl, byl jeho kafem pokapaný bratr.
Sotva ho na chvíli vztek přešel, hned vyvstal další důvod, proč být na bratra naštvaný.