Nic není, jak se zdá. ✓

I. Seznámení s Nonou

Tik tak, tik tak...tikaly nástěnné hodiny v pokoji starší ze dvou sester Freebiových. Byl to jediný znak toho, že čas není zastavený, protože Nona ležící na své neustlané posteli byla jako zmražená. Hlavou se jí dokola hnaly různé hlouposti a ona jejich toku nemohla nijak zabránit.

Nelež pořád na posteli a něco dělej. Říkala jedna myšlenka. Ale co? Nevěděla ta druhá.Třeba svůj úkol do matematiky. Odfrkla ta první. To určitě ty chytrá, do toho se mi zrovna chce! Radši si budu kreslit. Tahle líná myšlenka pokaždé vyhraje nad tou zodpovědnou. Kdybys raději dělala něco užitečného... Vzdala to ta rozumnější a rozplynula se.

Tyhle souboje byly pokaždé stejné.

Nona, ovládána pouze jednou myšlenkou vzala papír a tužku. Začla kreslit spirálky, květinky, srdíčka a ornamenty a když byl papír pokreslený celý, hodila ho na hromadu všech ostatních.

Rozhlídla se po pokoji a přemýšlela, jaká činnost by ji mohla zabavit. Byla tu postel, sedací pytel, stůl, poličky plné knih, skříně a spousta dalších věcí. Její pokoj byl vlastně strašně útulný. Zařízený do červeno-černo-bílých barev. Jejich oblíbených. Měla vyladěné i všechny detaily jako barva šperkovničky nebo květináče na oknech. Svůj pokoj měla hrozně ráda a asi proto tu trávila většinu svěho volného času. Do toho se počítala boužel i hra na klavír, který byl jedinou věcí, kterou ve svém pokoji upřímně nenáviděla.

Jdi si číst, vím že chceš. Začala poroučet první myšlenka. A co hra na klavír, vždyť vůbec netrénuješ! Osopila se ta druhá. Všem je jasné kdo by tuhle hádku vyhrál, kdyby máma Nonu nezavolala na večeři.

Nonina rodina si dávala hodně záležet na tom, že večeřet, obědvat a snídat musí všichni pohromadě. Teda kromě Jogurtýny, Noniny kočky, a Lily, Poppetiny andulky.

Poppet byla Nonina sestra. Byla mazánkem rodičů a Noně to občas hodně lezlo na nervy. Poppet mohla dělat co chtěla, protože měla kouzlo, kterým si rodiče hned po narození získala. Navíc byla hrozná vlezdoprdelka, jak jí Nona za zády říkala.

Na večeři měli špagety. Vařil je táta, stejně jako téměř vždycky, protože maminka moc vařit neuměla. Pár věcí jako třeba krupici nebo pudink svedla, ale zbytek záhadným způsobem pokaždé špatně ochutila, nebo úplně spálila.

Tatínka měla Nona vždycky o něco raději, měla v něm větší důvěru a hodně si s ním rozumněla. Byl taky o dost spravedlivější než máma a když něco provedla zastal se jí. Měl svoje dcery rád obě stejně.

Máma byla jiná. S Nonou si nikdy moc nerozumněla a Poppet u ní byla vždy na prvním místě. Přesto ji měla Nona taky ráda.

Po večeři šla nakrmit Jogurtýnu a vysypala jí písek a potom se s ní šla mazlit do pokoje. Jogurtýna byla jediným živým tvorem, který znal všechna Nonina tajemství, i když o tom asi neměla ponětí. Nona ji dostala v deseti letech od babičky k narozeninám a pojmenovala ji Jogurtýna, protože byla bílá jako jogurt.

Takhle probíhá většina dnů u Freebiů. Jak říkám, jsi nudná jako růžová cukrová vata! Řekla jedna z Noniných myšlenek chvíli předtím, než usnula.

Tohle je první díl mého nového příběhu. Doufám, že se vám aspoň trošku líbí. Hvězdička nebo komentář potěší :)