Mistr lektvarů od JosanPQ

Část osmá

Snape se opřel o zavřené dveře.

Jeho vlastní domek? S pokojem v návštěvní síni byl spokojený. Byl pohodlný, teplý a čistý. Ale v porovnání s tímhle...

Rozhlédl se po malé předsíni. Dřevo bylo ztmavlé věkem a ohlazené roky – desetiletími... stoletími? – péče. Na parketách ležel dlouhý běhoun v zelené, hnědé a zlaté, která se hodila k ostatním barvám domku.

U dveří byla řada dřevěných věšáků zvoucích k pověšení pláště, a tak to udělal. A rohožka na mokré boty. Vyklouzl tedy z bot a nechal je na ní. Podlaha byla teplá, ale ne tak, aby nabádala chodit jen naboso nebo v ponožkách.

Zhluboka se nadechl a vydal se ne obhlídku kuchyně; po cestě se přitom rukou dotýkal tmavých dřevěných stěn.

Pravda, byla malá, ale už pracoval v menším prostoru. Za studií u mistra lektvarů, kterého mu zařídil někdejší Tom Raddle. I v laboratořích, které si ve Voldemortových službách zařizoval, jak cestovali zemí.

Pochyboval, že ji někdy bude nějak zvlášť používat, ale ranní šálek čaje si ve vaně dával rád. Zkontroloval skříňky. Byl v nich úplný servis pro šest lidí. V další našel hrnce, pánve a konvici, kterou vyndal a postavil na kamna zastrčená v rohu. V koutě naproti kuchyňskému stolu byla zastrčená chladnička, která snadno pojme potraviny na několik dnů. Dalo se tu připravit jídlo, pokud se neskládalo z příliš mnoha chodů.

Neměla okna, protože byla zapuštěná hluboko v kopci, stejně jako koupelna, jež byla do puntíku stejná jako ta, kterou měl k dispozici doteď. Ručníky, které pro něj byly připravené, byly bílé, husté a říkaly si o použití. Záchod byl staromódní s nádržkou na vodu nad sebou a řetízkem, který visel správně nízko. Vedle záchodu bylo místo na malou knihovničku – pokud správce takovou měl – na něco ke čtení. Prošel koupelnou, otevřel dveře do ložnice a rozsvítil ji kouzlem Lumos.

Nebyla o mnoho větší, než jakou míval v Bradavicích. Postel stála v rohu, který sousedil s předsíní a koupelnou a v nejbližším koutě byla kamínka na dřevo, dost blízko, aby dávala další teplo, ale ne tak, aby byla nebezpečná. Vedle nich čekala bedýnka plná dřeva.

Postel měla díky způsobu, jakým byla postavena, vnitřní zdi v hlavě a na vzdálenější straně a těžké závěsy se stahovaly kolem nohou a bližší strany. Nákladnost závěsů a přítomnost kamínek nevěstily mírné zimy.

U postele nebyl noční stolek, ale v pelesti měla dva dlouhé úzké šuplíky se zapuštěnými úchyty a k tomu poličku, která se bude přesně hodit na knížky, sklenici, lektvar na spaní. Dobře poslouží jako opěrka pro polštáře, kterých na posteli bylo – Snape je spočítal – šest. Na zdi nad pelestí byla dvojice svícnů. Snape si snadno dokázal představit pozdní večery, které bude v posteli trávit zachumlaný před zimou s knížkou a se sklenkou vína v ruce.

Na podlaze byl další hustý koberec, hluboce modrý, aby ladil s povlečením a závěsy. Dvojitá okna na vzdáleném konci místnosti měla též těžké závěsy a byl z nich výhled na spodní část tábora a jeho síň.

Pár jeho svršků bylo s péčí pověšeno do skříně. Našel svoje bačkory a vděčně do nich vklouzl. V dalším koutě byl prádelník s jeho spodním prádlem. Na druhé straně kamínek čekalo hluboké křeslo a otoman a nad ním další nástěnný svícen.

Prošel předsíní a vstoupil do obývacího pokoje. Bude to tady útulné, ač zrovna teď mu prázdné police příliš připomínaly jeho vlastní knihovnu, kterou musel opustit tu noc... na věži. Odmítl na ni myslet jako na noc, kdy zabil člověka, který pro něj tolik znamenal.